(DOKUMENT) Trestní oznámení žďárské učitelky na neznámého pachatele

Server Občasník dostal bez předchozího vyžádání k dispozici trestní oznámení žďárské učitelky ze dne 5.6.2017 . Jde patrně podle data o jiné trestní oznámení, než které projednávala žďárská radnice v polovině května (více zde).

Věc: Trestní oznámení

Ve smyslu § 158 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění, podávám tímto trestní oznámení pro okolnosti nasvědčující tomu, že byly spáchány trestné činy podle § 240, § 241, § 329, § 330 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to neznámými pachateli.

Odůvodnění: Trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby se dopustí ten, kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb [srov. § 240 odst. 1 tr. zákoník]. Termín „větší rozsah“ je definován ve výkladovém ust. § 138 odst. 1 tr. zákoníku, ze kterého plyne, že je jím částka 50.000 Kč. Rozhodující je ta částka, která představuje zmenšení přírůstku v majetkové sféře státu, oproti očekávanému stavu, tedy situaci, kdyby subjekt svou povinnost řádně splnil (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 23/2012-36 ze dne 25. 1. 2012). Jestliže subjekt krátí daň soustavně v menších částkách je jednání pachatele posuzováno jako pokračování v trestném činu podle ust. § 116 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 53/2011-23 ze dne 9. 2. 2011). Trestného činu se dopustí ten, kdo svým jednáním způsobí, že je mu vyměřena daň nižší, případně mu daň není vyměřena vůbec (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 8 Tdo 29/2012 ze dne 25. 1. 2012). Nemusí však jít o jednání v podobě aktivního konání, pachatel může tento trestný čin spáchat i opomenutím. Pachatel zde tedy předstírá, že má daňovou povinnost menší, případně že vůbec žádnou nemá. Pokud je zaměstnavatelem právnická osoba, je trestně odpovědným pachatelem buď fyzická osoba, která jednala jménem právnické osoby nebo v jejím zastoupení, zpravidla je jím statutární orgán zaměstnavatele. Zákonnou povinnost odvádět uvedené platby mají zaměstnavatelé, kteří jsou jako plátci povinni z hrubých mezd (platů) svých zaměstnanců jako poplatníků srazit příslušnou platbu a odvést ji za zaměstnance finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně.

Tato povinnost je stanovena zejména v zákoně č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v zákoně č. 280/2009 Sb., daňový řád, (do 31. 12. 2010 v zákoně č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), v zákoně č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v zákoně č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění.

Ustanovení § 240 tr. zákoníku postihuje ty případy, když zaměstnavatel úmyslně zkreslí nebo zfalšuje příslušné podklady či výkazy potřebné pro vyměření daně, pojistného na sociální zabezpečení a jiných povinných plateb, aby tak dosáhl nižšího výpočtu daně a plateb na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, anebo zatají existenci některých nebo všech zaměstnanců, aby za ně nemusel uvedené platby odvádět.

Ustanovení § 241 tr. zákoníku postihuje ty případy, když zaměstnavatel nebo plátce nezatajuje a tedy nezpochybňuje svou povinnost odvést uvedené sražené platby za zaměstnance či jiné osoby nebo v jejich prospěch ani jejich výši, ale z různých důvodů tuto svou povinnost úmyslně nesplní. Vztahuje se na veškeré sražené částky vybírané jako daň z příjmů, pojistné na zdravotní pojištění nebo pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, které je zaměstnavatel nebo plátce povinen srazit za zaměstnance nebo jinou osobu a odvést místně příslušnému správci daně, příslušné zdravotní pojišťovně nebo správě sociálního zabezpečení. Jak u trestného jednání zaměstnavatele dle § 240 tr. zákoníku (resp. do 31. 12. 2009 § 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon), tak u trestného jednání zaměstnavatele dle § 241 tr. zákoníku (resp. do 31. 12. 2009 § 147 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon) je konečným důsledkem nezaplacení příslušných plateb.

Oním zaměstnavatelem je příspěvková organizace Základní škola Žďár nad Sázavou se sídlem Švermova 4, 591 01 Žďár nad Sázavou, IČ 43380123 (dále jen „zaměstnavatel“). Jejím statutárním orgánem je ředitel školy PaedDr. Jaroslav Ptáček. I. Okolnosti nasvědčující trestným činům dle § 240 a § 241 tr. zákoníku U zaměstnavatele jsem pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 1. 2004 jako učitelka 2. stupně základní školy s místem výkonu práce ZŠ Švermova 4, Žďár nad Sázavou, a to ode dne 1. 2. 2004 do dne 31. 1. 2017, tj. 13 roků.

Tzv. řetězením pracovních poměrů na dobu určitou se mnou zaměstnavatel sjednal pracovní poměr na dobu neurčitou ze zákona (ex lege) na základě právní fikce § 30 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, novelizovaný zákonem č. 46/2004 Sb. (účinnost ode dne 1. 3. 2004). Podkladem takto sjednaného pracovního poměru na dobu neurčitou byla pracovní smlouva ze dne 26. 1. 2004, dohody o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 29. 6. 2004, ze dne 18. 4. 2005 a ze dne 25. 4. 2006, a písemné oznámení ze dne 11. 6. 2007, které bylo zaměstnavateli doručeno dne 13. 6. 2007, že trvám na dalším zaměstnávání a to i po dni 30. 6. 2007 (tj. po posledním dni prodloužení pracovní smlouvy).

Původně sjednaný pracovní poměr na dobu určitou od 1. 2. 2004 (den nástupu do práce) do 30. 6. 2004, dohodami postupně prodlužovaný do 31. 7. 2005, do 30. 6. 2006 a nakonec do 30. 6. 2007, tak byl ze zákona sjednán na dobu neurčitou – k věci viz meritorní nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 2703/15 (dále jen „nález Ústavního soudu“), pocházející z řízení o náhradu mzdy (platu) vedeného u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 186/2012. Ústavní soud v nálezu vysvětlil, když navázal na svůj nález ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3323/14, že můj pracovní poměr na dobu určitou se změnil ze zákona na dobu neurčitou (viz odstavec 47 nálezu). Závaznost nálezu Ústavního soudu je dána článkem 89 odst. 2 Ústavy ČR. Jeho konstatování uvedené v bodě 47, že v projednávaném případě pracovní poměr uzavřený na dobu určitou se změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou, je pro všechny orgány i osoby závazné a přímo aplikovatelné, tedy jak pro zaměstnavatele, tak pro orgány veřejné moci. Po vydání nálezu můj pracovní poměr ukončil zaměstnavatel výpovědí pro nadbytečnost ke dni 31. 1. 2017 podle § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zák. práce. Zároveň mi vydal s datem dne 31. 1. 2017 příslušná potvrzení, a to „Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti vydané podle § 313 odst. 2 zákoníku práce při skončení pracovněprávního vztahu“ a „Potvrzení o zaměstnání – zápočtový list“ (viz příloha č. 1 a č. 2). Správně v nich vyznačil dobu zaměstnání od 1. 2. 2004 do 31. 1. 2017 Strana 3 / 8 a délku zaměstnání 13 roků, nesprávně však vyznačil dobu důchodového pojištění – vykázal pouze dobu od 23. 9. 2016 do 31. 1. 2017, ačkoliv doba důchodového pojištění byla shodná s dobou trvání pracovního poměru.

S podezřením, že zaměstnavatel neplnil v době od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 svoje povinnosti vůči správě sociálního zabezpečení, jsem se obrátila podáním ze dne 24. 2. 2017 na OSSZ Žďár nad Sázavou s podnětem k provedení kontroly a se žádostí o provedení oprav zápisů v evidenčních listech důchodového pojištění týkajících se údajů o dobách důchodového pojištění a vyměřovacích základech v období let 2007 až 2017 (viz příloha č. 3).

Bez ohledu na okolnost, zda zaměstnavatel plnil či neplnil svoje povinnosti odvádět vůči státu pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, musel mi zaměstnavatel a OSSZ Žďár nad Sázavou tzv. fikcí zaplacení pojistného plnění vést celou dobu trvání pracovního poměru od 1. 2. 2004 do 31. 1. 2017 jako dobu důchodového pojištění. Jak uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č.j. 3 Ads 41/2012-49, smyslem veřejnoprávní koncepce důchodového pojištění je bez dalšího zajistit určité hmotné zabezpečení zaměstnance v době, kdy v souladu se zákonem získá nárok na dávky důchodového zabezpečení. Soud uvedl, že z hlediska důchodových nároků zaměstnance nemá ani žádný smysl rozlišování důvodu nebo doby, kdy zaměstnavatel neplnil svou povinnost přidělovat zaměstnanci práci nebo mu poskytovat náhradu mzdy. Uvedl, že při nepřidělování práce po dobu trvání pracovního poměru má zaměstnanec na náhradu mzdy nárok a je v tomto smyslu dokonce lhostejné, zda podle § 69 odst. 2 nebo podle § 208 zák. práce (resp. dříve podle § 61 odst. 1 nebo podle § 130 odst. 1 „starého“ zák. práce). Povinnost mého zaměstnavatele odvádět pojistné trvala od samého počátku existence mého pracovního poměru bez přerušení. Povinnost odvést pojistné za dobu nepřidělování práce od 1. 7. 2007 do 31. 1. 2017 vyplývala z povinnosti zaměstnavatele poskytnout mi náhradu platu. Po celou dobu trvání zaměstnání se řídily vztahy mezi účastníky pouze pracovní smlouvou a příslušnými pracovněprávními předpisy, při nepřidělování práce byl zaměstnavatel k náhradě platu povinován dle § 208 zák. práce. Náhrada platu má v tomto případě charakter ekvivalentu platu a je zúčtovatelná stejně jako plat, a to se všemi povinnostmi, které z toho pro zaměstnavatele vyplývají, tedy včetně správného odvádění pojistného na důchodové, zdravotní a nemocenské pojištění a pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, osvědčujících mou účast na důchodovém pojištění. To, že zaměstnavatel dosud dobrovolně neuhradil některé náhrady platu za období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 a v neúplné výši pak uhradil náhradu platu od 23. 9. 2016 do 31. 1. 2017, a navyšuje tak svoje výdaje o bezúčelné náklady soudních řízení, když jsem jeho protiprávním jednáním nucena svůj zákonný nárok vymáhat soudní cestou v řízeních o náhradách mzdy a tato řízení nebyla dosud ukončena pravomocným rozsudkem, není pro předmětnou věc ve správě OSSZ a dalších věřitelů (zdravotní pojišťovna) rozhodné.

Před provedením vlastní kontroly ze strany OSSZ Žďár nad Sázavou se ředitel školy PaedDr. Jaroslav Ptáček v březnu 2017 uchýlil (z důvodu ohlášené kontroly) k falšování již dříve vydaných potvrzení. V „Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti vydané podle § 313 odst. 2 zákoníku práce při skončení pracovněprávního vztahu“ a v „Potvrzení o zaměstnání – zápočtový list“ zfalšoval dobu zaměstnání tak, aby mu doba zaměstnání pasovala na jím uváděnou dobu důchodového pojištění, tedy od 23. 9. 2016 do 31. 1. 2017 (viz příloha č. 4 a č. 5). Úřednice provádějící kontrolu za OSSZ Žďár nad Sázavou, zřejmě Ing. Iva Kašpárková, se „spokojila“ s tím, že nesprávně vykazovaná doba důchodového pojištění v evidenci OSSZ se kryje s nesprávně vedenou dobou důchodového pojištění v evidenci zaměstnavatele, aniž by reflektovala moje námitky o úmyslně zkreslovaných a falšovaných podkladech zaměstnavatele pro dobu od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2017 a aniž by věc řádně prošetřila. V té době PaedDr. Jaroslav Ptáček obelhával OSSZ lživým tvrzením, že období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 je obdobím sporným a že soudní jednání v této věci nebylo dosud pravomocně ukončeno. Před OSSZ zatajil, že soudní spor o povinnostech zaměstnavatele, byl uzavřen „vysvětlujícím“ nálezem Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 2703/15. Mnou poskytnuté podklady Ing. Iva Kašpárková očividně ignorovala. Následně se chybným postupem OSSZ Žďár nad Sázavou zabýval nadřízený orgán – Ústředí České správy sociálního zabezpečení, odbor interního auditu a kontroly. ČSSZ po prošetření zjistila, že vyjádření zaměstnavatele ze dne 27. 3. 2017 je nepravdivé a konstatování OSSZ je nesprávné. Jakož i jiné orgány, tak byla správa sociálního zabezpečení povinna respektovat závazný nález Ústavního soudu. Ze sdělení ČSSZ ze dne 30. 5. 2017, č.j. 695 809 4792 (viz příloha č. 6), cituji: „Vzhledem k uvedenému nálezu ÚS bylo shledáno vyjádření zaměstnavatele ze dne 27. 3. 2017, že „období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 je obdobím sporným a to včetně toho, zda za toto období náleží Ing. Haně Humpolíkové náhrada mzdy nebo platu, přičemž soudní jednání v této věci nebylo dosud pravomocně ukončeno“ za nepravdivé a konstatování OSSZ, že posouzení účasti na pojištění za řešené období bude možné provést až na základě pravomocného rozhodnutí soudu v této věci, za nesprávné. Konstatování uvedené v bodě 47 odůvodnění nálezu ÚS (viz výše), že v projednávaném případě se pracovní poměr uzavřený na dobu určitou změnil na pracovní poměr na dobu neurčitou, je dle našeho názoru závazné a přímo aplikovatelné. Období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 je obdobím trvání pracovního poměru, které je třeba v souladu s ust. § 11 odst. 2 věty třetí zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), vykázat na evidenční list důchodového pojištění (dále jen „ELDP“) jako dobu důchodového pojištění, která bude současně s ust. § 16 odst. 4 písm. j) ZDP a ust. § 38 odst. 4 písm. g) zákona č. 582/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vykázána na ELDP jako doba vyloučená. V případě vydání soudního rozhodnutí či mimosoudní dohody o náhradě mzdy, tj. na základě skutečností, které ovlivní správnost vyhotoveného ELDP, přistoupí zaměstnavatel k vyhotovení opravného ELDP, kde náhradu mzdy zohlední.“

Na základě tohoto zásahu ze strany ČSSZ došlo k nápravě v evidované době důchodového pojištění, když OSSZ Žďár nad Sázavou vyzvala zaměstnavatele k předložení správných ELDP. Poté ČSSZ ověřila, že v její elektronické aplikaci byly zaevidovány opravné ELDP zaměstnavatele ze dne 24. 5. 2017, které potvrzují dobu pojištění v období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016. Údajně ze strany OSSZ bylo také zjištěno, že mi měl zaměstnavatel příslušné evidenční listy důchodového pojištění již zaslat poštou. Toto tvrzení OSSZ však není pravdivé. Zaměstnavatel mi sice dne 22. 5. 2017 zaslal dopis, ale pouze s nesprávně vyplněným listem za rok 2016, datovaný dnem 28. 4. 2017, kde eviduje průběh pojištění pouze v době od 23. 9. 2016 do 31. 12. 2016. Je tak zřejmé, že v neplnění jeho závazků ho příslušná úřednice OSSZ Žďár nad Sázavou nadále kryje a zaměstnavatel dál neplní svoje povinnosti, jestliže mi byl povinen vydat druhé stejnopisy evidenčních listů ze dne 24. 5. 2017 nejpozději v den, kdy předkládal evidenční listy orgánu sociálního zabezpečení.

Z vyjádření mluvčí žďárské radnice paní Nikoly Adlerové ze dne 26. 1. 2017 na webových stránkách města Žďár nad Sázavou (viz odkaz http://www.zdarns.cz/online-sluzby/dotazy-anamety?page=0#odpovedi) v odpovědi na dotaz veřejnosti k bezcharakternosti ředitele 4. ZŠ Žďár nad Sázavou Jaroslava Ptáčka vyplývá, že odvolání ředitele školy svázal zřizovatel s rozhodnutím o jeho pochybení v pracovněprávním vztahu (pozn.: ředitele školy odvolává zřizovatel školy z důvodů uvedených v § 166 odst. 4 školského zákona). Tedy nepochybně z důvodu, aby uhájil svoji pozici a zachoval si svoje příjmy, a to bez ohledu na škodu, kterou ode dne 1. 7. 2007 páchá na veřejném rozpočtu, se po spáchání správního deliktu na úseku pracovního poměru dle § 25 zákona č. 251/2005 Sb. tím, že porušil zákonem stanovené podmínky při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou (tj. opakovaně prodlužoval pracovní poměr na dobu určitou nad míru zákoníkem práce přípustnou), se svoje pochybení zřejmě ze strachu před odvoláním z funkce snažil zatajit.

Aby řešení svého problému u zřizovatele oddálil, podstoupil řadu planých (bezúčelných) soudních řízení. Ty byly nakonec uzavřeny „vysvětlujícím“ nálezem Ústavního soudu. Do soudních sporů vstupoval, přestože mu muselo být známo z předchozí judikatury, že: „Návrh podle § 39 odst. 5 zákoníku práce nelze zaměňovat s určovací žalobou podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu. Je tomu tak proto, že žaloba na určení podle zákoníku práce je ve vztahu speciality k určovací žalobě podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, a rovněž proto, aby po uplynutí uvedené dvouměsíční lhůty (při splnění zákonem stanovených podmínek) mohla nastoupit domněnka o sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou. Nebylo by totiž v souladu s ochranou zaměstnance, musel-li by – jsa přesvědčen o nesprávnosti postupu zaměstnavatele – kromě písemného oznámení zaměstnavateli iniciovat svým návrhem ještě soudní řízení, kdežto zaměstnavatel by mohl zůstat po celou dobu pasivní. Oznámí-li proto zaměstnanec zaměstnavateli v souladu s podmínkami obsaženými v § 39 zákoníku práce, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, a není-li zaměstnancem ani zaměstnavatelem podána speciální žaloba ve zmíněné dvouměsíční lhůtě, pak se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Podání žaloby podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. je v tomto ohledu irelevantní“ (citace z nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 3323/14). Konečným důsledkem protiprávního jednání PaedDr. Ptáčka bylo mimo jiné i nezaplacení náhrad platu za období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 a neplacení pojistného za období od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Jako statutární orgán zatajoval existenci mého pracovního poměru a předstíral, že zaměstnavatel nemá v souvislosti s mou osobou žádnou daňovou povinnost, když mě svévolně odhlásil z účasti na nemocenském, důchodovém a zdravotním pojištění ke dni 30. 6. 2007. Tyto skutečnosti nasvědčují tomu, že jednání PaedDr. Jaroslava Ptáčka naplňuje znaky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 tr. zákoníku. Skutečnosti uvedené v trestním oznámení ze dne 15. 5. 2017 zároveň nasvědčují tomu, že spolupachatelem nebo účastníkem, tj. organizátorem, návodcem či pomocníkem, ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby mohou být i další osoby spolupracující s PaedDr. Ptáčkem. Trestnému činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 tr. zákoníku nasvědčuje jednání zaměstnavatele v měsících červenec 2014, srpen 2014 a září 2014. Náhrady platu za tyto měsíce v celkové čisté výši 55.634,- Kč byly dne 7. 1. 2015 započteny na pohledávku zaměstnavatele, která mu vznikla vůči mé osobě. Že došlo k započtení těchto náhrad platů je zřejmé z pravomocného usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 1. 2017, č.j. 16 EXE 188/2015–197 (viz příloha č. 7). Na základě tohoto započtení byla zastrašující exekuce, kterou vedl proti mé osobě zastavena a zaměstnavatel byl zavázán k úhradě veškerých nákladů exekuce a exekučního řízení. Z podkladů OSSZ Žďár nad Sázavou je však zřejmé, že zaměstnavatel z náhrad platů, které jsem použila ke splacení svého (falešného) dluhu u zaměstnavatele, neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a zřejmě neodvedl ani další povinné platby zdravotní pojišťovně a finančnímu úřadu. Jestliže došlo k započtení náhrady platu v čisté výši 55.634,- Kč, nepochybně mi zaměstnavatel z hrubého výdělku srazil příslušné platby. Tyto platby však podle mého zjištění neodvedl finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení ani zdravotní pojišťovně. Za dotčenou dobu neodvedl ani ty povinné platby, které musí odvádět těmto institucím jako zaměstnavatel. Jak naložil s neodvedenými platbami se mi nepodařilo zjistit. II. Okolnosti nasvědčující trestným činům dle § 329 a § 330 tr. zákoníku Na zajištění veřejného pořádku dbají orgány veřejné moci, tj. ministerstva, soudy, policie, různé správní úřady, samospráva. Nerespektování právního názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho nálezu ze strany orgánu veřejné moci zakládá porušení principu rovnosti, jakož i dotčení v právní jistotě občanů (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 76/95, sp. zn. I. ÚS Strana 6 / 8 70/96, sp. zn. III. ÚS 127/96, sp. zn. III. ÚS 187/98, sp. zn. III. ÚS 206/98, sp. zn. III. ÚS 648/2000 – Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 47; svazek 7, nález č. 29; svazek 5, nález č. 68; svazek 12, nález č. 112; svazek 11, nález č. 80; svazek 22, nález č. 60 – a další). Ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění (dále jen „zákon“), mají poplatníci pojistného povinnost odvádět na účet příslušné správy sociálního zabezpečení pojistné. Pokud není pojistné uhrazeno včas nebo ve správné výši, vzniká dluh na pojistném. Podle § 18 odst. 1 zákona právo předepsat dlužné pojistné se promlčuje za 10 let ode dne splatnosti. Zaměstnavatel v době od 1. 7. 2007 do 22. 9. 2016 za moji osobu jako jeho zaměstnankyni neodváděl na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ Žďár nad Sázavou) žádné pojistné. Vznikl tak dluh na pojistném, u kterého hrozí, že ode dne 1. 7. 2017 bude postupně promlčován. Jestliže podle § 2 zákona je pojistné příjmem státního rozpočtu a pojistné je povinen podle § 3 odst. 1 zákona v rozsahu a za podmínek stanovených v odstavcích 2 a 3 platit jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel, je páchána ze strany mého zaměstnavatele včasným neplacením pojistného škoda na státním rozpočtu. Za téměř 10 roků neplacení pojistného dosahuje škoda výše nikoliv malé. Dluh ze strany zaměstnavatele vznikl i vůči mé osobě, a to neproplacením náhrad platu a neproplacením náhrad za nevyčerpanou dovolenou. Aby nedošlo k promlčení těchto mých pohledávek, pokryla jsem je žalobami na náhradu platu, kdy promlčecí doba po dobu řízení u soudu neběží. Tedy z mé strany mám pohledávky vůči zaměstnavateli zabezpečeny a je jen otázkou času a rychlosti soudních řízení, kdy svoje pohledávky při nedobrovolném plnění vymohu (tj. v řízeních o náhradu mzdy dle § 208 zák. práce při překážkách v práci na straně zaměstnavatele), příp. kdy bude dluh dodatečně uhrazen dobrovolně nebo vypořádán mimosoudními dohodami o náhradě mzdy. Naopak pohledávky státu na neodvedeném pojistném ze strany zaměstnavatele (tj. sociální pojištění organizace) jsou nečinností OSSZ Žďár nad Sázavou ohroženy. Vzhledem k tomu, že podle § 18 odst. 2 zákona právo vymáhat pojistné se promlčuje za 10 let od právní moci platebního výměru, jímž bylo pojistné vyměřeno, a ze strany OSSZ Žďár nad Sázavou nebyl dosud proveden žádný úkon ke zjištění výše pojistného a nedošlo ani k jeho vyměření, hrozí, že příjmy do státního rozpočtu budou „jednáním“ žďárských úřednic OSSZ kráceny. Pokud úřednice OSSZ Žďár nad Sázavou (Ing. Iva Kašpárková, příp. i další) se odmítly posouzením účasti mého zaměstnavatele na sociálním pojištění zabývat s tvrzením, že toto bude možné provést až na základě pravomocného rozhodnutí soudu, nepostupovaly správně – viz výše uvedené sdělení jejich nadřízeného orgánu ČSSZ ze dne 30. 5. 2017, č.j. 695 809 4792, o nesprávnosti jejich postupu. Jak uvedl nadřízený orgán, konstatování Ústavního soudu o existenci mého pracovního poměru na dobu neurčitou (nález ze dne 31. 8. 2016 sp. zn. III. ÚS 2703/15), a tedy povinná účast zaměstnavatele na pojištění, je závazné a přímo aplikovatelné, viz příslušné odstavce nálezu:

„43. Nyní platná právní úprava problematiky tzv. řetězení pracovních poměrů na dobu určitou, obsažená v ustanovení § 39 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) je v zásadě stejná jako dřívější úprava obsažená v ustanovení § 30 předchozího zákona č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z důvodové zprávy k vládnímu návrhu na vydání nového zákoníku práce (Poslanecká sněmovna, 4. volební období, 2002-2006, sněmovní tisk 1153/8, část 1/8, k § 39) plyne úmysl zákonodárce, dle něhož „pro případ porušení zákonem stanovených podmínek při sjednávání pracovního poměru na dobu určitou je zákonem konstruována právní fikce, podle níž byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou, pokud zaměstnanec kvalifikovaným způsobem projeví vůli pracovat u zaměstnavatele v pracovním poměru na dobu neurčitou. V zájmu právní jistoty obou účastníků je stanovena dvouměsíční prekluzivní lhůta pro uplatnění soudního návrhu na určení, zda byly splněny zákonem stanovené podmínky pro sjednání pracovního poměru na dobu určitou.“

44. Z výše uvedeného plyne zřejmý úmysl zákonodárce kvalifikovaně chránit zaměstnance zaměstnávané na základě tzv. řetězení pracovních poměrů, projevující se mimo jiné připuštěním právní fikce sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou v případě porušení požadavků § 30 dříve platného zákoníku práce, resp. § 39 nyní platného zákoníku práce, ze strany zaměstnavatele.

45. K otázce právní ochrany zaměstnanců zaměstnávaných na základě tzv. řetězení pracovních poměrů se Ústavní soud již v nedávné době vyjádřil v nálezu ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 3323/14 (body 17 a násl.) tak, že by nebylo v souladu se zásadami chránícími zaměstnance (když tyto našly nově i explicitní vyjádření v § 1a zákoníku práce, ve znění zákona č. 303/2013 Sb.), musel-li by zaměstnanec, jsa přesvědčen o nesprávnosti postupu zaměstnavatele, kromě písemného oznámení zaměstnavateli iniciovat svým návrhem ještě soudní řízení umožňující mu dosažení účinků domněnky, kdežto zaměstnavatel by mohl zůstat po celou dobu pasivní.

46. Na základě všech těchto úvah nelze než opakovat, co již bylo řečeno ve výše citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3323/14, tedy že oznámil-li zaměstnanec zaměstnavateli v souladu s podmínkami § 39 zákoníku práce (resp. § 30 zrušeného zákoníku práce č. 65/1965 Sb.), že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával a nebyla-li ani zaměstnancem ani zaměstnavatelem podána ve stanovené dvouměsíční lhůtě speciální žaloba podle § 39 odst. 5 zákoníku práce, pak nelze uzavřít jinak, než, že v konkrétním případě jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.

47. Pro právě projednávaný případ to znamená, že neinicioval-li ani zaměstnanec ani zaměstnavatel řízení o určení (ne)splnění podmínek pro uzavření pracovního poměru na dobu určitou, pak se pracovní poměr změnil tak, jak předpokládá § 39 odst. 5 zákoníku práce, tj. na pracovní poměr na dobu neurčitou.

48. Výše uvedená pravidla je třeba aplikovat nejen v řízení o určení trvání pracovního poměru, ale též v eventuálním řízení o náhradu ušlé mzdy.“

Jak již výše uvedeno, po dobu trvání pracovního poměru při nepřidělování práce náleží zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu dle § 208 zák. práce ve výši průměrného výdělku. V takovém případě ani soudu nenáleží tzv. moderační právo, kterým by mohl tento výdělek zaměstnance, který je ekvivalentem platu, jakkoliv redukovat (pozn.: moderační právo náleží soudu pouze při tzv. neplatném rozvázání pracovního poměru dle § 69 odst. 2 zák. práce, což zde není případ mého zaměstnavatele).

Za tohoto stavu jsou pro zaměstnavatele vedená řízení o náhradu platu planá, stejně jako byla všechna předchozí řízení. Povinnosti obou stran jsou pevně dané a řídí se pouze příslušnými pracovněprávními předpisy (viz nález Ústavního soudu), bez možnosti zásahu soudu. Není přípustné, aby orgány veřejné moci přihlížely svévoli PaedDr. Ptáčka a jeho svévolným zásahům do veřejných prostředků, kterým nepochybně je i účast mého zaměstnavatele na soudních řízeních. Můj nárok na náhradu platu je zákonným nárokem (viz např. pravomocné meritorní usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 1. 2017, č.j. 16 EXE 188/2015–197), jsem pedagogickým pracovníkem a výše náhrady platu se řídí nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Tento výdělek mi náleží ze zákona stejně tak, jako kterémukoliv jinému zaměstnanci školy, městského úřadu, správy sociálního zabezpečení, soudu či policie. Žádnému z těchto zaměstnanců ve veřejných službách a správě není vyplácen plat až poté, co ji vymůže v soudních řízeních.

V mém případě zaměstnavatel postupoval diskriminačně a jak odůvodněno výše, jeho jednání je doprovázeno trestnou činností.

Zajistit veřejný pořádek při správních deliktech zaměstnavatele na úseku odměňování zaměstnanců, na úseku náhrad, na úseku dovolené, na úseku rovného zacházení, na úseku neplacení pojistného je povinností příslušných správních orgánů, které v daném případě na úrovni samosprávy a na okresní úrovni naprosto selhaly. Bylo na OSSZ Žďár nad Sázavou, aby nejpozději po mém podnětu ze dne 24. 2. 2017 prošetřila u mého zaměstnavatele dobu trvání účasti na pojištění (nepochybně se tak mělo stát již v rámci pravidelných kontrol v předchozích letech).

Přestože z mé strany jsem předložila podklady svědčící o účasti na pojištění po celou dobu trvání pracovního poměru od 1. 2. 2004 do 31. 1. 2017, včetně „vysvětlujícího“ nálezu Ústavního soudu, zodpovědná úřednice Ing. Iva Kašpárková, příp. i další úřednice při posuzování účasti závazný nález Strana 8 / 8 nerespektovaly. Pochybení OSSZ Žďár nad Sázavou je postupně napravováno až jejím nadřízeným orgánem (ČSSZ). Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Skutečnost, že ze strany zodpovědných úřednic OSSZ Žďár nad Sázavou nebyl respektován meritorní nález Ústavního soudu, ze kterého byly povinny při svém rozhodování o věci vycházet, a nepřijali opatření k naplnění zákona č. 155/1995 Sb., zákon o důchodovém pojištění, a zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, čímž přivodily nezákonný prospěch mému zaměstnavateli ve vymanění se z účasti na pojištění, nasvědčuje tomu, že jednání zodpovědných pracovníků OSSZ Žďár nad Sázavou při výkonu jejich pravomocí naplňuje znaky trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti dle § 330 tr. zákoníku a trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 tr. zákoníku.

Dne 15. 5. 2017 jsem podala trestní oznámení s podezřením, že příslušné úřední osoby při výkonu svých pravomocí u Městského úřadu Žďár nad Sázavou se dopustily trestných činů. Poté, co jsem text trestního oznámení poskytla veřejnosti, jsem byla zástupci veřejnosti upozorněna na možnou propojenost mezi zástupci zřizovatele mého zaměstnavatele a zástupci OSSZ Žďár nad Sázavou.

Např. spojitost a vzájemné vazby mezi vedoucí odboru školství, kultury a sportu Městského úřadu Žďár nad Sázavou Mgr. Blankou Lučkovou (jako zástupcem zřizovatele mého zaměstnavatele a jako odborným konzultantem mého zaměstnavatele) a ředitelem OSSZ Žďár nad Sázavou Mgr. Miroslavem Lučkou by také mohly vést k současnému zahlazování a přehlížení správních deliktů mého zaměstnavatele v rozhodování těchto úřadů, a v ovlivňování jejich podřízených pracovníků.

Na základě výše uvedených skutečností jsem přesvědčena, že zde jsou důvody k zahájení úkonů trestního řízení směřujících k objasnění a prověření uvedených skutečností, které důvodně nasvědčují spáchání trestných činů dle § 240, § 241, § 329, § 330 tr. zákoníku, příp. dalších trestných činů. Žádám, abych byla v souladu s § 158 odst. 2 trestní řád ve lhůtě do 1 měsíce od obdržení tohoto oznámení vyrozuměna o učiněných opatřeních.

Dávám policii na vědomí, že text trestního oznámení poskytuji veřejnosti, neboť důsledky správních deliktů příspěvkové organizace města Žďár nad Sázavou pokládám za věc veřejnou a z již uvedeného je zřejmé, že veřejnost může významně přispět k odhalení pachatelů.

Důkazy:

− dle textu spis OSSZ Žďár nad Sázavou,

− dle textu dokumentace příspěvkové organizace ZŠ Žďár nad Sázavou, IČ 43380123,

− potvrzení zaměstnavatele ze dne 31. 1. 2017 (viz příloha),

− zápočtový list ze dne 31. 1. 2017 (viz příloha),

− podnět OSSZ Žďár nad Sázavou k provedení kontroly ze dne 24. 2. 2017 (viz příloha),

− falšované potvrzení zaměstnavatele ze dne 27. 3. 2017 (viz příloha),

− falšovaný zápočtový list ze dne 27. 3. 2017 (viz příloha),

− sdělení ČSSZ ze dne 30. 5. 2017, č.j. 695 809 4792 (viz příloha),

− usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 27. 1. 2017, č.j. 16 EXE 188/2015–197 (viz příloha)

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Grafickou podobu zajistil WebRex s.r.o.
 
Plastová okna