(DOKUMENT) Vládní zpráva o historii Romů ve Žďáru nad Sázavou

Serveru Občasník se podařilo získat jako dokument část zprávy vládní agentury o historii Romů ve Žďáře nad Sázavou:

Romské rodiny ze Slovenska začaly přicházet do Žďáru nad Sázavou za prací po roce 1949, kdy vznikly strojírny ŽĎAS, protože „…v prvních dvou letech podniku bylo zajištění pracovních sil velmi obtížné. Chybějící pracovní síly se zčásti nahrazovaly pracemi brigádníků nejrůznějších profesí a původu.“ Zpočátku Romové bydleli pouze provizorně u staveniště továrny.

„Přišli houfy cikánů, kteří pracovali na zemních pracích a bydleli jen pod stany, nebo pod šikmo nastavenými plachtami a to skoro až do října 1951.“

Později ti, kteří se při práci osvědčili, dostali z rozhodnutí ONV přiděleny byty nebo rodinné domy horší kvality, které se uvolnily po dělnících, kteří se masově stěhovali na sídliště Stalingrad. Prvotní romské osídlení tak vzniklo v místní části přezdívané Štán, na dnešní Žižkově ulici, částečně na Veselské ulici. Romové obývali několik rodinných domů a položili tak základ starousedlické kolonii, která se částečně zachovala dodnes.

Některé domky byly později zbourány a rodiny získaly podnikové nebo obecní byty rozptýlené po městě (dnešní ulice Veselská, Husova, , sídliště Libušín a U průmyslové školy) nebo v tzv. Sušce – činžovním domě s šesti byty na Brněnské ulici, který se postupně vlivem místní bytové politiky stával dalším místem koncentrace Romů a chudých lidí. V roce 1997 byl na dvoře Sušky vystavěn bytový dům s deseti tzv. holobyty.

Dům na „Sušce“ prodalo město již v dezolátním stavu v roce 2004 soukromému majiteli, který jej následně zboural a na prázdném místě postavil sklad elektrotechniky. V letech 1952 – 1953 bylo v rámci budování sídliště Stalingrad vystavěno sedm bytových domů (ubytoven) pro svobodné dělníky, tzv. svobodáren, které až do 90. let sloužily svému původnímu účelu. V rámci privatizace bytového fondu města po roce 1996 se však do svobodáren stěhovali chudí lidé (z velké části Romové), kteří si z různých důvodů nemohli dovolit odkoupení bytu v jiných částech města. Zároveň se ze svobodáren odstěhovali všichni příslušníci střední třídy, kteří si to dovolit mohli a z bytovek se postupně stalo místo koncentrace sociálně slabých.

V roce 2007 rozhodla Rada města svobodárny dále neprodávat a městu tak zůstaly v podstatě jako jediné obecní bydlení. V roce 1969 získala polovinu prvního patra svobodárny č. 5 (Brodská 1905/33) tzv. Pracovně výchovná skupina (PVS), detašované pracoviště Výchovného ústavu pro Mládež v Olešnici , kde bylo umístěno 12 – 18 chlapců ve věku 15 – 18 let.

Hlavním smyslem PVS bylo integrovat problémovou mládež do společnosti pomocí práce ve strojírnách ŽĎAS, kde vykonávala pomocné dělnické práce. Spádová oblast PVS byla převážně Vysočina a Východní Čechy (hlavně okres Chrudim), ale část chovanců přišla i ze vzdálenějších regionů. Po roce 1989 začal ŽĎAS masivně propouštět a mládež pracující v rámci PVS přišla na řadu mezi prvními. Proto se vedení výchovně skupiny rozhodlo  orientovat na vzdělávání, PVS zanikla a zařízení se přestěhovalo do budovy bývalých 1. jeslí na Veselské ulici, kde působí dodnes jako Výchovný ústav ZŠ a SS Velké Meziříčí, pracoviště Žďár nad Sázavou.

Po odchodu PVS v roce 1990 byla v uvolněném prostoru svobodárny č. 5 krátce zřízena ubytovna (sociální bydlení) a od roku 1992 potom Azylová ubytovna pro muže, která zde sídlí i dnes. Někteří z bývalých chovanců PVS na Stalingradě zapustili své kořeny, přiženili se do místních romských rodin a na Svobodárnách bydlí dodnes.

Tímto způsobem se v minulosti průběžně rozšiřovala původní starousedlická populace a jednalo se o nejčastější formu romské „imigrace“ do Žďáru. Také současní „absolventi“ výchovného ústavu se čas od času ucházejí o městské byty a některým se je podaří (na svobodárnách) získat. Společně s klienty azylových domů se tak jedná o dvě nejčastější skupiny mimožďárských zájemců o městské bydlení.

Největší jednorázová imigrační vlna začátkem 90. let souvisela s příchodem širokého příbuzenstva romské rodiny B., z maďarsko-slovenského pomezí (okres Rimavská Sobota). V rámci sloučených rodin, které společně bydlely v městských bytech, přibylo v romské komunitě na Stalingradu tehdy až několik desítek lidí. Odhaduje se, že v současné době žije ve Žďáře nad Sázavou přibližně 120 – 150 Romů. Větší část z nich bydlí na sídlišti Stalingrad, převážně na svobodárnách, další potom v holobytech, v azylových domech, v Hotelovém domě Morava, v rodinných domcích na Žižkově ulici a na dalších adresách různě po městě.

Zdaleka ne všechny Romy ve Žďáře je možné považovat za sociálně vyloučené. Na svobodárnách je to asi polovina až dvě třetiny, ale například rodiny bydlící mimo koncentraci komunity jsou obvykle integrované. Vzrůstá naopak podíl sociálně vyloučených lidí neromského původu.

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Grafickou podobu zajistil WebRex s.r.o.
 
Plastová okna