Necidova katastrofa: Původní otázka velkomeziříčského referenda zněla příliš úřednicky

Ministerstvo vnitra se v nedávné době podle zjištění Občasníku zabývalo jinou verzí otázky pro místní referendum. Podle informací Občasníku posuzovalo ministerstvo tuto verzi referendové otázky:

„Souhlasíte s tím, aby město Velké Meziříčí uzavřelo smlouvu o dílo na zpracování projektové dokumentace pro rekonstrukci Náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí s Ing. arch. Davidem Mikuláškem, který se umístil na prvním místě v rámci jednokolové projektové architektonicko – urbanistické soutěže o návrh Náměstí a přilehlých ulic ve Velkém Meziříčí?“

To může naznačovat přímé zapojení úředníků velkomeziříčské radnice do přípravy místního referenda.

Ministerstvo vnitra konstatovalo následující:

Aby bylo přípustné o dané otázce konat místní referendum, musí být referendová otázka souladná s § 6, § 7 a § 8 odst. 3 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů.

V § 6 zákona o místním referendu je stanoveno, že se v místním referendu rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce, což je dle našeho názoru v posuzovaném případě evidentně splněno.

Podle § 8 odst. 3 zákona o místním referendu je třeba, aby referendová otázka byla položena jednoznačně tak, aby na ni bylo možno odpovědět slovem „ano“ nebo slovem „ne“.

V této souvislosti si dovolujeme odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2012. „V tomto rozsudku bylo mimo jiné řečeno, že běžný volič musí vědět, o čem rozhoduje, čeho se otázka týká, měl by i rozumět důsledkům svého souhlasu či nesouhlasu v místním referendu,“ sdělila Občasníku mluvčí Ministerstva vnitra Hana Malá.

Právní věta zní: Při rozhodování o jednoznačnosti zvolených otázek podle § 8 odst. 3 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, je třeba poměřovat předloženou otázku nikoli „rigorózním právnickým okem“, ale zohlednit pohled běžného hlasujícího občana. V rámci přezkumu místního referenda je totiž třeba uvažovat o otázkách v celkovém kontextu správy věcí veřejných a místních a v otázce jednoznačnosti respektovat jejich význam pro oprávněné osoby, které v místním referendu rozhodují. Případná nejednoznačnost otázky musí dosahovat určité intenzity a navozovat matoucí a víceznačné interpretace již při prvním čtení. Striktní interpretace by totiž mohla vést k tomu, že by řada nepohodlných otázek byla „vetována“ s poukazem na jejich nejednoznačnost.

V posuzovaném případě považuje ministerstvo vnitra otázku za souladnou s § 8 odst. 3 zákona o místním referendu.“Otázka je dle našeho názoru zcela srozumitelná, jasná a určitá – je zřejmé, k čemu se mají oprávněné osoby vyjádřit,“ dodala mluvčí ministerstva Hana Malá.

V § 7 zákona o místním referendu je obsažen výčet důvodů nepřípustnosti konání místního referenda. Podle § 7 písm. d) zákona o místním referendu nelze místní referendum konat, jestliže by otázka položená v místním referendu byla v rozporu s právními předpisy nebo jestliže by rozhodnutí v místním referendu mohlo být v rozporu s právními předpisy.

„V daném případě však nemůžeme posoudit, zda do úvahy přichází důvod nepřípustnosti konání místního referenda podle § 7 písm. d) zákona o místním referendu s ohledem na zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, neboť výklad zákona o zadávání veřejných zakázek přísluší Ministerstvu pro místní rozvoj, nikoli Ministerstvu vnitra,“ uvedla mluvčí ministerstva vnitra.

Přeloženo z úřednického do srozumitelného jazyka: může existovat rozpor referenda se Zákonem o zadávání veřejných zakázek. Posuzování tohoto rozporu nepřísluší ministerstvu vnitra, ale ministerstvu pro místní rozvoj.