Nedokončená restituce Valdštejnova Zátiší: nečinností úřady nadržují státu

Nečinností státní úředníci nadržují státu, když bezdůvodně prodlužují dobu po kterou zůstává restituovaný majetek v rukou státu.

Roku 1945 zabavil československý stát majetek rodu Valdštejnů na Třebíčsku. Velkostatek byl z ideálních
2/3 (německé větve) konfiskován dle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a zbývající jedna třetina majetku byla ponechána ve vlastnictví Gabriely Jirečkové, rozené Waldsteinové a následně odebrána státem dle zákona o revizi prvé pozemkové reformy a druhou pozemkovou reformou (zák. č. 142/48 Sb., zák. č.
46/48 Sb.). Na její majetek stát uvalil už v roce 1945 nucenou správu.

Potomci Gabriely Jilečkové namítají, že nesprávným úředním postupem nebyla velká část majetkových
nároků podléhajících restituci po G. Jirečkové vypořádána, neboť žalovaný dosud nerozhodl o opakovaných žádostech žalobců dle zákona o půdě.

Okresní úřad Třebíč a následně Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Třebíč vydal několik rozhodnutí, kterými přiznal restituční nárok na vrácení nemovitostí vztahujících se k oprávněné osobě paní G. Jirečkové a dodal, že uplatněné nároky považuje v celém rozsahu za vyřízené, když mu nejsou známy žádné nevydané nemovitosti, které by měly být předmětem řízení dle zákona o půdě.

Byť by se dosavadní postup a rozhodnutí správního orgánu jevila zákonnými, jsou natolik extrémní, že vybočují z mezí ústavnosti.

Zvláštní poválečná konfiskace

Už v roce 1945 stát zamýšlel zkonfiskovat ideálních dvou třetin velkostatku, konfiskační vyhlášky však byly vydány pouze na zemědělský majetek a pouze v některých katastrálních územích (nikoli na lesní majetek), přesto byl fakticky zabrán celý zemědělský majetek (pozemky, budovy, živý i mrtvý inventář) velkostatek (3/3). Veškerý zkonfiskovaný zemědělský majetek (2/3) i majetek zabraný bez právního důvodu (1/3) byl v letech 1945-1947, resp. do 25.2.1948 rozdán přídělcům.

Jinými slovy stát zabral valdštejnský velkostatek Zátiší, ale zamýšlel jako kompenzaci ponechat Gabriele Jilečkové lesní pozemky. Státem však do 25.2.1948 nebyl s ohledem na nastalou politickou situaci zachován předepsaný úřední postup, a proto nebyla dohoda o reálném oddělení výše uvedeného majetku zapsána do pozemkových knih.

Vycházejíc z dohod o reálném oddělení majetku proto žalobci požadovali dokrýt nároky a vydat lesní pozemky v k.ú. Svatoslav u Třebíče po jejich právní předchůdkyni (a náhrady dle zákona o půdě), o čemž příslušný správní orgán
dosud nerozhodl. Správní orgány dosud rozhodovaly ve prospěch státu.

Žalobci se dnes domáhají vydání téměř tisíce hektarů lesních pozemků, protože shledali v rozporu s dobrými mravy a obecně uznávanými základními lidskými právy a svobodami, aby bylo k tíži osoby, která v době nesvobody nemohla docílit intabulace nových dohodnutých majetkových vztahů se státem, přičítáno, že neprokázala své nároky, když to byl stát, který se nejprve na majetkovým vypořádání podílového spoluvlastnictví dohodl a následně sám právní
realizaci dohody zabránil.

Restituční řízení po Gabriele Jilečkové se táhne od devadesátých let, bylo vydáno minimálně deset správních rozhodnutí, jimiž byl oprávněným osobám vrácen majetek v rozsahu jejího podílu jedné třetiny, pokud majetek vydán nebyl, byl přiznán nárok na náhradu, do většiny správních rozhodnutí bylo podáno odvolání, správní orgán byl následně vázán právním názorem soudu.

Soud dospěl k závěru, že v uvedeném rozsahu je žaloba potomků Gabriely Jirečkové rozené Waldstein je důvodná, neboť žalovaný dosud nerozhodl o žádosti žalobců na vydání pozemků dříve náležejících k velkostatku Svatoslav – Zátiší).