Tajemství vlády ČSSR: bunkr s rozhlasovým vysílačem na Vysočině
Okupace území Československa spojeneckými vojsky roku 1968 ukázala mimo jiné i jednoduchost umlčení vlády. Stačilo vypnout televizní a rozhlasové vysílání. Už roku 1969 začíná výstavba vládního objektu S7 na okraji Třeště na Jihlavsku. Při stavbě bunkru S7 se vlivem trhacích prací ztratila voda ze studní v Třešti (více zde).
Vládní bunkr S7 byl od poloviny sedmdesátých let určen pro řízení státu v době krizových situací. Poskytl by úkryt pro několik stovek osob na dobu i několika týdnů.
Pohled na hlavní sál velitelského stanoviště bunkru S7
Bunkr S7 měl i mladšího bratra v podobě objektu v nedalekém Stonařově. V něm byly ukryty součásti přenosného rozhlasového vysílače poháněného naftovým generátorem (více zde)
Vládní bunkr S7 měl rozsáhlou protivzdušnou obranu. V lesích nad Třeští měla bojové stanoviště baterie protiletadlového kompletu KUB (krycí označení „malá Jihlava“, stanoviště Pouště). Ještě o kus dál od Třeště bylo stálé stanoviště „Vraní hůrka“ nad obcí Vílanec. Tady měla stálou službu bateríe raketového protiletadlového kompletu „KRUG“ s dostřelem raket do výše přes dvacet kilometrů (více zde).
V případě válečného stavu ČSSR by „malí bratři“ KUB s velkými bratry KRUG dokázali vytvořit bezletovou zónu kolem vládního bunkru Třešt o poloměru asi padesáti kilometrů. Rakety byly na pásových podvozcích schopné měnit palebné stanoviště během pár minut.
Vládní a stranické stanoviště pro krizi
Objekt S7 by dokázal představitelům vlády ČSSR nebo Komunistické strany Československa poskytnout potřebnou ochranu i možnost řízení státu v době krizové situace. Přes telefonní linku by patrně bylo možné přenášet projevy představitelů státu na přenosný vysílač provizorně postavený ve Stonařově. Z něj by pak vysílání mohly přebírat další rozhlasové vysílače.
Fotografie z bunkru S7 najdete na profilu Občasníku v sociální síti zde.
O autorovi
obcasnikeu
Občasník.eu můžete kontaktovat prostřednictvím profilu v sociální síti