(FOTO) Tajné operace vlády ČSR: Tranzit židovských dětí Československem vešel do historie jako „Herzogův vlak“ (1946)

Tajné služby všude na světě plní přání a příkazy svých vlád, které nelze veřejně ani vyslovit. Mohlo by to pokazit přátelské vztahy s jinými vládami jako spojenci.

V létě roku 1946 vznikla pro Židy v Polsku složitá situace. Po pogromu na židovské obyvatele se izraelský rabín Itzhak Eisik Halevi Herzog rozhodl z Polska odvézt židovské sirotky do západní Evropy. Významnou pomoc poskytla vláda ČSR, kterou v citlivé otázce přesunu židovských dětí zastupoval úředník Zdeněk Toman.

Především Britové neměli zájem na jakékoliv migraci Židů po Evropě, zvláště pokud bylo zřejmé, že míří do Palestiny, což bylo území pod britskou správou. Sionisté požadovali uvolnění židovského přistěhovalectví, Arabové naopak zakročení proti sionistickým aspiracím. Rabín Herzog Herzog vyzval francouzskou, belgickou, českou a polskou vládu, aby udělil nezbytné dokumenty pro repatriaci židovských dětí z Polska. Že je skutečným konečným cílem transportu Palestina pod britskou správu tušili mnozí. Organizace UNRRA vypracovala celý plán činnosti, který zahrnoval vlak, který by děti odvezl z Polska.

Rabín Herzog měl velkou pomoc rabína Wohlgelerntera, evropského zástupce Vaad Ha’hatzalah připojeného k UNRRA

Repatriační plán předpokládal vyslání vlaku polských železnic Paříže, aby přivezl do Polska zdravotně postižené polské vojáky. Polský Červený kříž převzal plnou odpovědnost za zdravotní aspekty železniční dopravy. Plánu vyslat prázdný vlak UNRRA do Paříže využil  rabín Herzog, který do prázdného vlaku v Polsku naložil židovské sirotky. Vlak se měl zastavit v Praze, kde děti vystoupí a odpočinou si v tranzitním tábora Ďáblice.

Děti pak měly čekat v Ďáblicích na dokončení rekonstrukcí ve svých sirotčincích ve Francii a Belgii zhruba šest týdnů. Po dokončení výstavby sirotčinců pak odjedou do Francie a Belgie pomocí francouzských a belgických víz vystavených na žádost rabína Herzoga.

 

Celá akce začala 19. srpna 1946, když pražská kacelář orgnizace UNRRA zaslala do varšavské pobočky telegram, že vlak bude k dispozici v Lodži dne 21. srpna 1946. Dlouhý vlak měl přes čtyřicet vagónů. vyjel  na cestu z Lodže přes Katowice k českým hranicím. Po nástup všech cestujících měl vlak nabrat směr Československo, do Prahy měl dorazit v pátek 23. srpna 1946. Druhý den byla sobota, den věnovaný  v judaismu odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti.

Manažer UNRRA  uvedl 750 pasažérů – židovských sirotků a doprovod. Podle počtu pasažérů vešla akce s odjezdem dětí z Polska pod názvem „Plán 750“.

Ale v plánu rabína Herzoga bylo několik vážných nedostatků. Vzhledem k tomu, že děti budou muset pobývat v Praze po dobu šesti týdnů, dokud nebudou ve Francii dokončena jejich ubytovací zařízení, bylo třeba provést dodatečnou úpravu vlaku, aby děti mohly být přepraveny do Francie. Organizátoři doufali, že nenastanou žádné nepředvídané překážky, které by zabránily převozu židovských dětí.

„V dětském domově jsme vždy mluvili o Izraeli  jako o místě, kam  chceme odejít. Náhle se mezi sirotky rozšířila zpráva o velké skupině dětí a dospělých, kteří se připojí k transportu dětí vedených rabi Herzogem do Palestiny. Nikdo z nás o Palestině moc nevěděl, kromě toho, že je to domov Židů. Děti si sbalily své věci a začaly se rozloučit s těmi, kteří zůstali,“ vzpomínal David (Danielski) Danieli.

Danielski s dalšími dětmi pochodoval pěšky třicet kilometrů, aby nastoupilo na nákladním nádraží železniční stanice v Katovicích, do Herzogova vlaku. Každé židovské dítě v našich nejlepších šatech s jedním kufrem, který obsahoval veškerý majetek.

Židovští organizátoři dětského transportu si dobře uvědomovali velkého ústupku české vlády, která kromě průjezdu Československem souhlasila i s omezeným krátkodobým pobytem uprchlíků po dobu šest týdnů.

Druhým problémem bylo, že rabi Herzog i mnohé z dětí striktně dodržovaly ortodoxní židovské tradice. Jak mohl rabín dovolit jízdu vlaku v sobotu a porušit jeden ze zvyků ortodoxního Judaismu? Vlak zastavil v Moravské Ostravě.  O nečekané komplikaci informoval Herzog kanceláře UNRRA v Praze a Varšavě, ovšem kanceláře byly prázdné. Bylo po pracovní době.O komplikacích v Ostravě se dozvěděl Gaynor Jacobsen, šéf pražské kanceláře JDC. A ten požádal o pomoc Zdeňka Tomana, úředníka Ministerstva vnitra.

Vlivný úředník ministerstva vnitra Toman byl ve skutečnosti šéfem civilní rozvědky. Po Tomanově zásahu nabraly události v Ostravě závratné tempo. Místní hotel byl úředně vyklizen a přidělen k ubytování židovským dětem. Do hotelu byly dopraveny potraviny, rychle se  vařilo košer jídlo na blížící se sobotu. Jen vysoký vládní úředník jako Toman mohl mít mimořádně rozsáhlé pravomoci  a rychle tyto pravomoci  použil. Kdyby se Tomanova pomoc uprchlíkům prozradila, mohl skočit ve funkci vládního úředníka. Nicméně  přišla sobota a židovské děti a zaměstnanci byli v Ostravě ubytováni a nakrmeni.

Polský vlak ovšem nečekal a odjel prázdný z Ostravy dál do Paříže. V neděli ráno čekal na nádraží v Ostravě jiný zvláštní vlak, který děti odvezl do Prahy. V roce 1946 panoval všeobecný nedostatek čehokoliv, zejména vlaků a lokomotiv. Žádná organizace pro pomoc uprchlíkům ani židovské organizace neuměly zařídit takovou pomoc tak rychle.  Musel pomoci někdo důležitý a mocný uvnitř vládního aparátu, který měl pravomoci vydat správné rozkazy a nařídit jejich okamžité provedením. Takovou pravomoc měl Zdeněk Toman, který se narodil v židovské rodině na podkarpatské Rusi jako  Zoltan Godlberber. Jako doktor Toman řídil jednu z tajných služeb československé vlády.

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Grafickou podobu zajistil WebRex s.r.o.
 
Plastová okna