Trestní oznámení jako veřejná četba
Trestní oznámení je svým charakterem podobné lékařské dokumentaci. Číst by ho měli výhradně úřední osoby a orgány vázané povinností mlčenlivosti. Případ žďárské učitelky v pracovně-právním sporu s bývalým zaměstnavatelem překračuje hranice společenských norem etiky a slušného chování.
Ředitel školy už dostal předvolání k podání vysvětlení na jednání Rady města.
Kopie trestních oznámení žďárské učitelky putují do emailových schránek úředníků radnice, dostávají je novináři viditelně s cílem dodat případu maximální publicitu.
V případu žďárské učitelky nejde o klasické „pískání na píšťalku“ s cílem upozornit na nepořádky a nemravné jednání. Oznamovatelkou trestných činů je žďárská učitelka a viditelným cílem je získat spolupráci orgánů činných v trestním řízení při řešení pracovně-právního sporu s bývalým zaměstnavatelem.
Na místních i krajských politicích je teď vyjádření sympatií nebo antipatií k rozesílání široké veřejnosti prostřednictvím elektronické pošty a médií. Kde je hranice veřejného zájmu? Je veřejným zájmem zveřejnění celého trestního oznámení?
Společenské normy slušného chování nejsou u zveřejňování trestních oznámení přesně definovány. Úkol pro politiky a poslance je jasně daný: definovat hranice slušného chování při zveřejňování obsahu trestních oznámení.