Veřejná odpověď lídra hnutí ANO Jihlava R. Popelky pro Občasník
Rozhodně si netroufám polemizovat s názory Občasníku, ale rozdíl mezi hostem restaurace a sportovním fandou tady je.
Host si svoji restauraci vybírá dle nálady, příležitosti, ale třeba i finančních možností. Vstupem do restaurace pak souhlasí s tím, že zaplatí za svoji útratu a tím pokryje veškeré náklady restauratéra a to včetně přiměřeného zisku. Jen v takovém případě má host plné právo požadovat kvalitu a pochopitelně má právo reklamovat vše co se mu nezdá. Nepochybně má i právo tu či onu restauraci zavrhnout a již nikdy do ní nevstoupit.
Sportovní fanda má přeci jenom jinou motivaci. Do arény „jeho“ týmu ho táhne sportovní duch, parta přátel a možná i adrenalin. Správný fanda svým klubem žije, jezdí za ním stovky kilometrů. Křičí „My chceme gól“ a „Rozhodčí je vůl“. Fanda je zkrátka ochotný za „svůj“ klub snad i dýchat. Jediné co nikdy neudělá a on ani nemůže, je to, že za svůj klub nezaplatí útratu.
Bohužel jsme v ČR a tak ani vyprodaná aréna nemá šanci pokrýt náklady Áčka natož pak klubu včetně výchovy mládeže a provozních nákladů arény a tréninkových ploch. Tady už musí nastoupit i jiní partneři. Sponzoři, školy, obce, stát, ale i realizační tým a sportovci samotní. Ti všichni v rozumném mixu platí útratu za „svůj“ klub. Jedině společně a ruku v ruce mají právo křičet „My chceme gól“, „My chceme halu“ nebo „My chceme Jágra do sestavy“. Jeden bez druhého neznamenáme nic.
Myslím že tady jde spíše o to, jestli se v hospodách, na náměstích, či na diskuzních fórech může napsat: „Císařpán je vůl.“ A jestli se to nesmí,tak rebel ve mně křičí, že je korunovanej.
K tomu není co dodat 🙂 Skvělý komentář..