Kraji Vysočina chybí pískovna, písek musí dovážet

Zatímco průměrný český kraj disponuje zhruba desítkou aktivních pískoven, Vysočina nemá ani jednu. To však neznamená, že surovina v zemi fyzicky není – jen ji v současnosti nikdo v regionu netěží.

Betonárny, stavební firmy, výrobci prefabrikátů a další odběratelé situaci zatím řeší dovozem z Jihočeského, Pardubického, Jihomoravského a také Středočeského kraje. Konkrétně jde například o dovoz z Kolínska, Pohořelicka, Pardubicka či Jindřichohradecka.

Přeprava materiálu na dlouhé desítky kilometrů se však podepisuje na stavu silnic i životním prostředí. A nezadržitelně se
blíží okamžik, kdy od sousedů může zaznít: Sami máme málo. Stavebnictví proto jednohlasně volá po návratu pískoven na Vysočinu.
Podle analýzy České geologické služby se na Vysočině v současnosti těží pouze stavební kámen, kámen pro hrubou a ušlechtilou kamenickou výrobu, vápence pro zemědělské účely a cihlářské suroviny.

Poptávku po štěrkopísku uspokojuje výhradně dovoz z okolních krajů. Tato praxe však může brzy skončit. Více než polovině pískoven v těchto regionech dojdou zásoby ještě v této dekádě. Podle odběratelů je přitom nákladově efektivní dopravovat štěrkopísky do vzdálenosti 30 km.
„Na území Kraje Vysočina se v současnosti netěží žádné výhradní ani nevýhradní ložisko štěrkopísků. Jde o naprosto deficitní kraj na zdroje štěrkopísků, a z tohoto důvodu se musí surovina dovážet z
velkých vzdáleností. Je proto potřeba maximalizovat úsilí k nalezení a otevření nových ložisek, což je ale velice finančně náročné,“ prozrazuje ložiskový geolog Josef Godány z České geologické služby.

Jak potvrzuje obchodní ředitel výrobce betonu TBG BETONMIX Marek Filistein, nepříznivou situaci se štěrkopísky v kraji alespoň částečně kompenzuje o něco lepší disponibilita stavebního kamene:
„Na Vysočině je několik kamenolomů, ze tří nakupujeme kamenivo pro naše výrobky. Písky se dováží z Jihomoravského kraje, drcené kamenivo částečně také. Nedostatek kameniva není dle mého názoru
problém pouze Vysočiny ale ČR obecně. Je zde neochota schvalovat těžbu jak ze strany státu, tak ze strany obyvatel sousedních lokalit.“
„Řídká, nebo dokonce úplně chybějící síť pískoven má dva nepříjemné důsledky. Dovoz z větších vzdáleností vede neomylně ke zvýšení cen a zároveň i zátěže na dopravní infrastrukturu a životní
prostředí. Jen pro informaci: Litr nafty nákladní automobilovou tonáží v průměru 27-29 tun podle vzorce uhlíkové stopy vyprodukuje cca 2,65 kg CO2. Každý kilometr navíc od místa spotřeby tedy
znamená produkci 0,8 kg CO 2 . Když to přepočteme na hraniční vzdálenost 50 km a zohledníme cestu tam i zpátky, vyjde nám, že jeden náklaďák vyprodukuje 80-100 kg CO 2 za den,“ říká Pavel Fiala,
předseda představenstva Těžební unie.

Písek, respektive štěrkopísek je po vodě druhá nejpoužívanější surovina na světě. Používá se především ve stavebnictví jako plnivo do betonu, podkladový či zásypový materiál. Využití však
nachází i ve sklářství, slévárenství a kosmetickém či automobilovém průmyslu. Česká republika disponuje bohatými zásobami tohoto stavebního materiálu, geologové však v posledních letech
upozorňují na vysoké procento končících ložisek a nedostatečné otevírání nových. Stavebnictví je přitom na dodávkách štěrkopísku závislé. Pro představu: výstavba kilometru jednokolejné železnice
spolyká cca 8 tisíc tun drceného kameniva, výstavba rodinného domu orientačně 200 tun štěrkopísku, výstavba nemocnice cca 3 tisíce tun štěrkopísku a výstavba kilometru dálnice 30-35 tisíc
tun štěrkopísku. Průměrná roční spotřeba kameniva na obyvatele se dlouhodobě pohybuje v úrovni 5,6 – 6,7 tun.

Těžební unie ve spolupráci s Českou geologickou službou připravuje Studii dostupnosti kameniva pro plánované stavby v oblasti výstavby dálniční a silniční sítě a v oblasti plánované výstavby železničních koridorů, zabývající se analýzou disponibility kameniva pro budoucí velké infrastrukturní stavby.

Z dosavadních výsledků vyplývá, že do deseti let skončí polovina kamenolomů i pískoven a v některých regionech nastane nedostatek stavebního materiálu.