Trojice vězňů se bavila o místě úkrytu Štěchovického archivu. Státní bezpečnost špiclovala.

MIROSLAV MAREŠ

Počátkem šedesátých let se ve věznici Valdice dala dohromady trojice vězňů: muž z Jihlavska odsouzený za propagaci fašismu k patnáctiletému vězení, sudetský Němec ze severních Čech a Emil Klein. Plukovník Klein sloužil za války jako velitel ženijní školy SS. Dva dny před koncem války byl povýšen do hodnosti generála SS. Roku 1947 byl odsouzen československým soudem k dvaceti letům vězení. Propuštěn v prosinci roku 1964. Odstěhoval se do Hamburku. Na své přátele z valdického vězení ale nezapomněl, především se sudetským Němcem ze severních Čech si intenzivně dopisoval. Dopisy tajně četla Státní bezpečnost. Sudetský Němec byl často předvoláván na úřadovnu Státní bezpečnosti v Chomutově k podání vysvětlení. Není zřejmé, zda byl vědomým informátorem Státní bezpečnosti. Státní bezpečnost si zřejmě testovala při pohovorech loajalitu sudetského Němce, než dala souhlas k jeho vycestování do západního Německa. Sudetský Němec vešel do Dějin jako spojka generála SS Emila Kleina s československými úřady. Generál Klein začal vyjednávat s československými úřady o dalším osudu spoluvězně z Jihlavska. Naznačoval ochotu prozradit Státní bezpečnosti polohu Štěchovického archivu?