Fikáček: Nejdokonalejší nádraží úzkokolejky je k pronajmutí pro zachránce

Hůrky jsou pro nového majitele jindřichohradecké úzkokolejky Alberta Fikáčka nejdokonalejší nádraží na světě. Podle informací Občasníku má ale aktuálně nejdokonalejší nádraží na světě problémy s pokaženou čističkou, proto jej dosavadní „nájemce“, který to měl na letní byznys i vrátil.

Náklady na opravu jsou aktuálně vyčísleny na částku kolem osmdesáti tisíc korun.

„Pokud byste chtěli na čističku přispět, tak můžete ideální tím, že se si sílu místní energie vychutnáte osobně. Je to určené spíše pro fandy a kamarády, budeme se snažit dát ubytko do pořádku co nejrychleji, nicméně může mít nějaké mouchy,“ sdělil nový majitel jindřichohradecké úzkokolejky Albert Fikáček.

Hůrky (německy Adamsfreiheit) jsou vesnice, část města Nová Bystřice v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Pozůstatky bývalého městečka Hůrky stojí na vyvýšenině, čtyři kilometry severovýchodně od Nové Bystřice, ze které přes Hůrky vede silnice k Senotínu. Další silnice vede z Hůrek k Blatu a dále k Landštejnu, pěšky nebo na kole je možné dostat se do Dobré Vody a do Potočné.

Hůrky u Nové Bystřice se už na první pohled liší od jiných vesnic na Novobystřicku. Je to dáno celkovým vývojem od jejich založení. Zatímco ve zdejších vesnicích převažují nízké domky seskupené většinou kolem návsi, Hůrky vytváří linie domů podél cesty s rozšířením u kostela a dnes již zaniklým náměstím na jižním konci obce u hřbitova. Mnoho hůreckých domů je patrových, což svědčí o bývalé prosperitě.

Hůrky založené s právy městečka v roce 1637 zpočátku živily své obyvatele hornictvím. Jménem Hory, Hůry, Hůrky bývala ve středověku označována místa, kde byly těženy drahé kovy. V případě Hůrek se odhaduje, že se zde v blízkosti těžilo stříbro už od doby kolonizace území. Největšího rozmachu těžba stříbra dosáhla zřejmě v 16. a 17. století. Nejznámější byl Čertův důl (Tewlův od německého Teufel/čert) na stříbro někde u Senotína, který roku 1530 koupil od bratrů Tewlů, hradeckých měšťanů, Adam I. z Hradce. V roce 1628 novobystřické panství a s ním i území Senotína a budoucích Hůrek dostal od své matky Lucie Otýlie z Hradce jako svatební dar hrabě Adam Pavel Slavata. Ten sem už někdy po roce 1630 povolal první horníky, zejména z krušnohorského Saska, k dolování pyritu zpracovávaného pak na zelenou skalici (tehdy nazývanou vitriol). Dále se z něj získávala síra využívaná pro výrobu střelného prachu.

„Myslím si, že každé nádražíčko na úzkokolejce je poetické a jedinečné. Senotín, Albeř, Kaproun a vlastně i Bystřice jsou krásné zastávky s příběhem. Důležité bude, až jim pan Fikáček zase vdechne život a budou tam skřípat brzdy vlaků a z parní lokomotivy bude hezky stoupat kouř,“ řekl starosta Nové Bystřice Jiří Zimola.

„Nádraží v Hůrkách je kouzelným místem, kterému k dokonalosti chybí už jen ty vlaky. Ale na tom se již pracuje,“ zmínil dosavadní vedoucí dílen jindřichohradecké úzkokolejky a budoucí „pravá ruka“ nového majitele úzkokolejky Jan Píšala.