Soud měl pochybnosti o poctivosti Čajánkova reorganizačního plánu

Českobudějovický soud zamítl návrh bývalého vedení Jindřichohradeckých místních drah na povolení předbalené reorganizace zadlužené firmy. Návrh předložil předseda správní rady Boris Čajánek, podle verdiktu Vrchního soudu muselo být o návrhu rozhodnuto.

Zásadní pochybnosti o poctivosti úmyslů dlužnice jako předkladatele návrhu na povolení
reorganizace vzbudily i nejasnosti ohledně úplnosti a správnosti předloženého seznamu
věřitelů, neboť někteří z věřitelů, kteří měli ke dni rozhodování přihlášeny své pohledávky
za dlužnicí, nebyli v seznamu věřitelů dlužnicí vůbec uvedeni.

Obecně konstatováno, závazky dlužnice se (v rámci její činnosti a činnosti a odpovědnosti jejích orgánů a managementu) od září 2021, kdy činily dle jejího sdělení ve věci projednávání výše zmíněného moratoria
celkem („pouze“) 99 mil. Kč, neustále zvyšovaly, když ke dni podání insolvenčního návrhu činily dle jejího vyjádření cca 160 mil. Kč a dle sumy přihlášených pohledávek v tomto řízení činí dokonce více než 360 mil. Kč (k tomu nutno připočítat pohledávky zapodstatové a jim postavené na roveň, které nejsou vyčísleny).

Pro přehled (a především pro pořádek) soud raději shrnuje, že do insolvenčního řízení se
se svými pohledávkami přihlásilo a ke dni předcházejícímu konání prvních schůze věřitelů,
tj. ke dni 24. 5. 2023, se jej účastnilo 75 věřitelů s přihlášenými pohledávkami celkem
za 359 678 623, 84 Kč, přičemž z toho 73 věřitelů bylo s pohledávkami nezajištěnými
celkem za 296 432 302,67 Kč, z nichž 4 věřitelé měli pohledávky podmíněné ve výši
192 234 183,05 Kč, tzn. nezajištěných věřitelů s nepodmíněnými pohledávkami bylo 69 a své
nepodmíněné pohledávky měli celkem za 104 198 119,62 Kč, a dále se insolvenčního řízení
účastnilo 5 věřitelů se zajištěnými pohledávkami celkem za 63 246 321,17 Kč.

Rozpor tak panuje i ohledně celkové výše pohledávek, což mj. zcela mění rovněž pohled na dlužníkem deklarovanou tzv. předbalenou reorganizaci a schválení jí předloženého reorganizačního plánu potřebným kvórem věřitelů: dlužnice totiž Čajánkově návrhu na povolení reorganizace argumentovala tím,
že jí předložený reorganizační plán má širokou podporu mezi jejími věřiteli, když byl přijat
93,34 % všech zajištěných věřitelů (víceméně správný údaj, neboť Raiffeisenbank a.s. jako
dominantní věřitel tehdy hlasoval pro; jiná věc je, že později své hlasování změnil a hlasoval
„proti přijetí Předbaleného reorganizačního plánu“) a „65,66 % všech nezajištěných
věřitelů“, přičemž oněmi „PRO hlasujícími“ věřiteli měla být ČSSZ, Ing. Michal Klesík
a SILMET Příbram a.s. Mimochodem tímto svým konstatováním dlužnice pominula několik desítek svých věřitelů, což nelze ani v nejmenším považovat za drobné opomenutí či přehlédnutí, když tímto svým konstatováním rovněž vědomě a zcela úmyslně zkreslila obraz o „sympatiích“ věřitelů k jí proklamované cestě z úpadku formou jí navrhované reorganizace, neboť fakticky pro jí předložený reorganizační plán hlasovalo dle hlasů na hlasovacích lístcích 39 % nezajištěných věřitelů s nepodmíněnými pohledávkami
(nominálně vyjádřeno tak, že „PRO“ hlasovalo dle přiložených hlasovacích lístků
39 502 923,67 Kč z celkově přihlášených nepodmíněných 104 198 119, 62 Kč; soud
ponechává pro tyto účely stranou to, že finálně přihlášené pohledávky hlasujících věřitelů byly
přihlášeny v poněkud jiné výši, která ovšem ani tak neznamená výrazně jiný výsledek, pro
úplnost se dodává, že pokud by zmínění tři věřitelé hlasovali hlasy tak, jak byly jejich
pohledávky do řízení přihlášeny, dosažený poměr by činil 41 %, absolutně vyjádřeno hlasovalo
by „PRO“ 42 758 577,52 Kč z celkově přihlášených nepodmíněných 104 198 119, 62 Kč).

Nutno obecně poznamenat, že po dlužníkovi samozřejmě nelze požadovat a nelze mu vlastně
ani zazlívat, pokud se v souladu se svým nejlepším vědomím a svědomím „netrefí“ do
přesného počtu svých věřitelů či nebude jím předložené penzum pohledávek věřitelů ve finále
přesně korespondovat se sumou přihlášených pohledávek, pokud se diference obvykle
pohybuje přibližně v jednotkách věřitelů či procent celkové částky.

Bezmála poloviční zkreslení výsledných hodnot v případě nezajištěných věřitelů je ale spíš alarmující (a to ještě soud nezapočítává do těchto svých propočtů podmíněné pohledávky jako pohledávky
nehlasující, které by poměr celkové sumy přihlášených pohledávek k dlužníkem uváděné
částce dále zvýšily).

Náhodě či nepozornosti by za takové situace uvěřil jen málokdo, rozhodně ne ale insolvenční soud, jenž počínání dlužnice považuje za účelové a manipulativní s cílem předestřít obraz všeobecně přijatelného a vítaného řešení v podobě jím proponované reorganizace. Jak jinak pak takový postup pojmenovat, než jako evidentní a úmyslnou nepoctivost zakrývající pravé úmysly dlužnice. Pokud má soud alespoň ilustrativně uvést konkrétní věřitele „opomenuté“ dlužnicí, jednalo se např. o Úřad práce ČR s nesplatnou
pohledávkou ve výši 130 591 Kč (přihláška P12), o jejíž existenci musela dlužnice vědět, neboť
povinnost její úhrady jí byla stanovena rozhodnutím úřadu práce ze dne 16. 3. 2022.
Přihlášenou věřitelkou, která nicméně v seznamu věřitelů dlužnice nefigurovala, byla také
Ing. Miloslava Pošvářová s pohledávkou ve výši 54 360 Kč, přičemž se jednalo o nedoplatek
faktury č. 202203 vystavené dne 1. 6. 2022 a splatné dne 30. 6. 2022 s tím, že tato věřitelka
doložila i elektronickou komunikaci s dlužnicí, kde je zřejmé, že s existencí této pohledávky
byla dlužnice srozuměna. Dalším přihlášeným věřitelem, který nebyl dlužnicí jako věřitel
označen v seznamu, je společnost Slovácké strojírny, akciová společnost s pohledávkou ve
výši 34 741,52 Kč z titulu provedené opravy 10 ks ventilů, přičemž tyto ventily byly dlužnici
doručeny dne 29. 10. 2021 s následně vystavena fakturou č. 1/21/07063 a splatností ke dni 25.11. 2021

Soud proto znovu opakuje, že nelze s jistotou uzavřít, že dlužnice pro účely
zjištění kvóra potřebného pro postup dle ustanovení § 148 odst. 2 insolvenčního zákona
poctivě uvedla všechny své věřitele.