Za sporem o galvanovnu je výklad územního plánu Rantířova

Územní plán je základní koncepční dokument každé obce. Musí sladit požadavky, preference, nároky stovek subjektů a nikdy se proto nemůže zalíbit úplně všem. Územní plánování je náročná a potenciálně konfliktní práce.

Jádrem celého sporu v Rantířově je výrobní plocha označená jako „drobná výroba“. Místní podnikatel svou provozovnu rozšířil o záměr galvanického zinkování dílů.

Při úředním posuzování souladu podnikatelského záměru s územním plánem se přišlo na nepříjemný problém: v územním plánu chybí definice pojmu „drobná výroba“.

Současně při posuzování záměru realizace projektu umístění linky v roce 2014 se obec Rantířov ani občané Rantířova negativně nevyjádřili. Ani nic nepřipomínkovali.

Spor o existenci galvanovny v Rantířově je typickým příkladem nedostatečné pozornosti při schvalování územního plánu. Přesná definice toho, co ještě v daném území může být a co už nemůže chybí.
Pod pojmem „drobná výroba“ ve schváleném územním plánu lze totiž realizovat činnost, která nebude porušovat zákonem stanovené limity.
V územním plánu Rantířova chybí definice hranice „drobné výroby“ a „velké výroby“.

Galvanovna jako součást modernizace výrobního areálu dostala dodatečné stavební povolení. Jinými slovy výstavbou galvanovny nebyla překročena hranice „drobné výroby“ definované pro dané území ve územním plánu. V průběhu posledních let došlo k legislativní úpravě zákona, kde na stávající linku již není třeba ani provádět Zjišťovací řízení EIA. Jinými slovy: rozsah zařízení galvanické linky lze umístit do jakýchkoliv výrobních prostor.

Rantířov nyní zjišťuje, jak důležitý je územní plán pro budoucí rozvoj obce. A především význam přesných definic na úkor obecných frází.
Soudní spory o povolení galvanovny jsou především sporem o chyby v platném územním plánu.

Přesnější definice přání a zájmů obce v územním plánu přinesou do Rantířova větší klid a spolupráci při rozvoji obce.