Za samizdat Kordule oceněn jen Petrů, totalitní režim odsoudil i Rataje

Časopejsek Kordula byl v době husákovského poučení z krizového vývoje po roce 1968 zajímavou literární hříčkou, kterou se bavili mladí lidé v hospodách městečka Žirovnice na Pelhřimovsku i na okolních zábavách, ne-li jinde. Prožívali své mládi idylicky, a bezstarostně i když některé, kteří to lehce přehnali, dohonil i kriminál natvrdo.

Jiří Rataj a Miroslav Petrů byli společně odsouzeni Okresním soudem v Jindřichově Hradci (rozsudek ze dne 30. 10. 1981, sp. zn. 2 T 446/81) za spáchání trestního činu pobuřování a trestního čin útoku na veřejného činitele a jednak se měli společně podílet na tvorbě a vydávání časopisu Kordula.

Pobuřování býval v dobách totalitního režimu trestný čin, který spočíval v popuzování ostatních proti státu, státním orgánům nebo státnímu zřízení.

V období normalizace sedmdesátých a osmdesátých let měl odpor proti režimu především formu zakládání protestních hnutí a organizací, organizování petic, dovážení zakázané literatury či vydávání a rozšiřování samizdatu.

Ministerstvo obrany přiznalo status účastníka třetího odboje jen Miroslavu Petrů. U Jiřího Rataje nebyl prokázán motiv odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit demokracii. Jak vyplynulo z odsuzujícího trestního rozsudku, žalobce byl potrestán za své veřejně projevené protikomunistické postoje, jež ale podle městského soudu byly spíše součástí koloritu určité skupiny přátel, která se scházela v místních hospodách nebo na tanečních zábavách a při těchto příleţitostech bylo obvyklé „nadávat na režim“.

Jiřímu Ratajovi nepomohl ani soudní přezkum rozhodnutí Ministerstva obrany. Ze shromážděných podkladů dospěl soud k závěru, že vyřčené výroky byly jen jakousi „ventilací frustrace“ spojené s životem v komunistickém režimu.