Zájem památkové ochrany v Chotěboři zvítězil nad soukromou fotovoltaikou

Památkáři si připsali další úspěch při ochraně podoby městské památkové rezervace nad záměrem majitele nemovitosti osadit střešní fotovoltaikou v dům centru Chotěboře.

Krajský úřad Kraje Vysočina při posuzování dospěl k závěru, že stavební záměr by znamenal neproporcionální zásah do veřejného zájmu na památkové ochraně při současném minimálním přínosu (co do rozsahu) pro životní prostředí. Osazení fotovoltaických panelů na jedné nemovitosti sleduje dosažení vlastního ekonomického zájmu a pouze v malé míře může mít potenciálně kladný vliv na životní prostředí.

Krajský soud při soudním přezkumu rozhodnutí Krajského úřadu podotkl, že při posuzování přípustnosti instalace několika fotovoltaických panelů na střechu domu v památkové zóně jde především o vyvažování vlastnického práva vlastníka domu a veřejného zájmu na ochraně památek; veřejný zájem na ochraně životního prostředí a na výrobě energie z obnovitelných zdrojů hraje u takto malých výroben elektřiny pouze okrajovou roli.

Podle krajského soudu nelze stěžovatelem navrženou fotovoltaickou elektrárnu považovat za jiný než malý zdroj elektrické energie.

Žalovaný Krajský úřad Kraje Vysočina tak podle soudního verdiktu správně vyšel z premisy, že realizace stavebního záměru je z podstatné části naplněním soukromého zájmu na ekonomicky výhodnější výrobě elektrické energie.

Krajský soud v Hradci Králové tak souhlasil se žalovaným, že v dané věci nepřevážil veřejný zájem na ochraně životního prostředí nad kolidujícím veřejným zájmem na památkové ochraně.

V daném případě podle Nejvyššího správního soudu žalovaný i provoinstanční krajský soud dostáli povinnostem při zvažování jednotlivých veřejných zájmů. Majiteli nemovitzosti nelze přisvědčit v jeho tvrzení, že krajský soud zpochybnil veřejný zájem na ochraně životního prostředí u malých fotovoltaických elektráren. Krajský soud naopak konstatoval, že „podpora výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, včetně FVE, je projevem veřejného zájmu na ochraně klimatu a životního prostředí“. Zároveň však přiléhavě dodal, že „veřejný zájem na zřízení FVE je nepochybně závislý na její velikosti (instalovaném výkonu)“.

Tímto právním názorem nepopřel veřejný zájem na výrobě energie z obnovitelných zdrojů jakožto prostředku ke zvýšení ochrany životního prostředí, správně však zohlednil, že je povinností správních orgánů i soudu poměřovat jednotlivé chráněné zájmy, zde konkrétně zájem na ochraně životního prostředí a na ochraně památkových hodnot.

Úvahy krajského soudu plně odpovídají stěžovatelem odkazovanému rozsudku č. j. 9 As 45/2023 – 28, v němž Nejvyšší správní soud nevyslovil, že v případě umístnění fotovoltaických panelů na budovy nacházející se v památkové zóně musí veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví ustoupit veřejnému zájmu na ochraně životního prostředí. Naopak zdůraznil povinnost orgánu památkové péče posoudit, zda v každém jednotlivém případě ten který veřejný zájem převáží.