Znojmo se nedostalo do stavebního řízení o povolení větrného parku Blížkovice

Tři větrné elektrány u obce Blížkovice na Moravskobudějovicku plánuje postacit společnost VTE Blížkovice. Ta je společností zvláštního určení, u které je zástavní právo ke stoprocentnímu podílu společníka Active Development Investments a.s. na společnosti ADI VTE Blížkovice s.r.o. ve prospěch obchodní společnosti Energetický a průmyslový holding, a.s. Předsedou představenstva této společnosti je miliardář Daniel Křetínský.

Město Znojmo není účastníkem řízení o povolení záměru „VTE Blížkovice”, neboť povolovaná stavba se nenachází na jeho území, Znojmo nemá ke stavbou dotčeným pozemkům či stavbám vlastnická nebo jiná věcná práva a nedošlo k identifikaci žádného jiného zákonného důvodu, který by podateli zakládal účastenství podle § 182 stavebního zákona, zejména nebyla shledána ani možnost přímého dotčení jeho vlastnického práva k sousedním pozemkům a stavbě.

Přímé dotčení jeho vlastnického práva dovozovalo Znojmo jako podavatel ze skutečnosti, že realizace záměru povede ke snížení tržní hodnoty pozemků v jeho vlastnictví, zejména lesních pozemků tvořících součást městských lesů.
Uvádí, že na těchto pozemcích se nacházejí honitby Zálesí a Ctidružice a že provoz větrných elektráren bude mít negativní vliv na chování zvěře a ptactva, což se projeví jak na funkčnosti honiteb, tak na jejich ekonomické hodnotě. Konkrétní dopady má město Znojmo v úmyslu doložit odborným posudkem.
Dále jsou pak obsahem jeho podání námitky, kterými zpochybňuje zákonnost jednotného environmentálního stanoviska vydaného Krajským úřadem Jihomoravského kraje a dále závěr zjišťovacího řízení, vydaný týmž krajským úřadem.
Město Znojmo namítá, že požadavky a upozornění uplatněné odborem životního prostředí Městského
úřadu Znojmo v rámci zjišťovacího řízení nebyly v jednotném environmentálním stanovisku řádně, přehledně a přezkoumatelně vypořádány. Podle názoru podatele není z odůvodnění tohoto stanoviska
zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé požadavky dotčeného orgánu hodnoceny, v jakém rozsahu byly zohledněny a z jakých konkrétních podkladů vycházel závěr o přijatelnosti záměru. Z tohoto důvodu považuje jednotné environmentální stanovisko za nepřezkoumatelné a v rozporu se správním řádem a navrhuje zahájení jeho přezkumu. Ve vztahu k ochraně krajinného rázu město Znojmo namítá, že v rámci zjišťovacího řízení bylo požadováno odborné hodnocení vlivu záměru na krajinný ráz zpracované odborně způsobilou osobou, avšak z jednotného environmentálního stanoviska nevyplývá, že by takový odborný podklad byl pořízen nebo vyhodnocen. Současně podatel upozorňuje na kumulativní vlivy plánovaných větrných elektráren v širším území a uvádí, že se rýsuje souvislý pás VTE od Znojemska přes Jemnicko a Dačicko až k hranici s Rakouskem, který má podle jeho názoru významný dopad na krajinný ráz.
Další námitky se týkají ochrany vodních poměrů, kdy město Znojmo uvádí, že nebyla dostatečně posouzena nutnost souhlasu podle vodního zákona a že jednotné environmentální stanovisko se k této
otázce výslovně nevyjadřuje. Ve vztahu ke zvláště chráněným druhům podatel namítá, že v dotčeném
území se vyskytují zvláště chráněné druhy ptáků a netopýrů, přičemž jednotné environmentální stanovisko se s touto skutečností vypořádává pouze obecně a není zřejmé, jak byly tyto okolnosti zohledněny při posouzení přijatelnosti záměru.
Město Znojmo rovněž namítá nedostatečné posouzení dopadů záměru na zemědělský půdní fond.
Uvádí, že záměr předpokládá trvalé odnětí půdy II. třídy ochrany a že nebyla doložena existence
výrazně převažujícího veřejného zájmu, který by takový zásah odůvodňoval.
Samostatný okruh námitek směřuje proti závěru zjišťovacího řízení EIA. Město Znojmo poukazuje na to, že zjišťovací řízení posuzovalo záměr v jiné výškové variantě, než která je nyní předmětem řízení o povolení záměru. Podle názoru města Znojma se jedná o podstatnou změnu záměru, která vyžaduje nové zjišťovací řízení, a závěry původního posouzení proto nelze použít.
Město Znojmo rozvíjí námitku tzv. salámové metody. Tvrdí, že záměr VTE Blížkovice je součástí širšího souboru plánovaných projektů větrných elektráren v regionu, které jsou posuzovány odděleně, aniž by byly komplexně vyhodnoceny jejich kumulativní a přeshraniční dopady. Podle názoru města Znojma je nutné posuzovat tyto záměry jako celek, případně na úrovni koncepcí prostřednictvím SEA, a jednotlivé záměry následně podrobit řádnému posouzení vlivů na životní prostředí.

Stavební úřad posoudil podání města Znojma, zabýval se otázkou, zda mu náleží v řízení o povolení
záměru „VTE Blížkovice” postavení účastníka řízení, a dospěl k následujícímu:

Při posuzování, zda podateli náleží postavení účastníka řízení o povolení záměru podle stavebního
zákona, vycházel stavební úřad z ust. § 182 stavebního zákona. Účastníkem řízení o povolení záměru
je tak pouze stavebník; obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn; vlastník pozemku nebo
stavby, na kterých má být záměr uskutečněn, nebo ten, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku
nebo stavbě; osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám nebo sousedním
pozemkům může být rozhodnutím o povolení záměru přímo dotčeno; osoby, o kterých tak stanoví
jiný zákon (např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny).
Uvedené ustanovení stavebního zákona nezahrnuje mezi účastníky obec pouze na základě toho, že se
domnívá být dotčena v „obecných zájmech“ nebo v „zájmech ochrany přírody“. Stavební zákon
takové kritérium nezná a účastenství obce není konstruováno na principech obecného dotčení
samosprávných funkcí či kolektivních zájmů obyvatel, ale výhradně na územní vazbě povolovaného
záměru. Tento výklad potvrzuje i odborná literatura, která zdůrazňuje, že účast obce je omezena na
obec, na jejímž území stavba leží, a že účastenství nelze rozšiřovat nad rámec zákonného výčtu.
Stavební úřad dále konstatuje, že ochrana obecných zájmů obyvatel sousedící obce ani výkon jejích
samosprávných pravomocí nezakládají „přímé dotčení práv“, které je podmínkou účastenství podle
§ 182 písm. d) stavebního zákona. Toto ustanovení míří na případy, kdy je rozhodnutím stavebního
úřadu přímo dotčeno konkrétní vlastnické či jiné věcné právo, nikoli na dotčení kolektivních nebo
veřejných zájmů bez vazby na konkrétní právní sféru dotčeného subjektu. Stavební úřad připomíná,
že judikatura dlouhodobě trvá na tom, že účastenství nelze rozšiřovat pouze z důvodu „širšího zájmu
na věci“ a že přímé dotčení musí být individualizované, konkrétní a právně relevantní. Okruh
účastníků řízení vymezený v § 182 stavebního zákona je taxativní, a proto jej nelze rozšiřovat aplikací
obecné úpravy § 27 správního řádu (viz rozsudek NSS 1 As 6/2011).

Městu Znojmo jako sousednímu územně samosprávnému celku tak z tohoto titulu nesvědčí postavení
účastníka řízení o povolení záměru „VTE Blížkovice”.

Podle § 182 písm. d) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, je účastníkem řízení o povolení
záměru vlastník sousedního pozemku nebo stavby, může‑li být jeho vlastnické právo rozhodnutím
přímo dotčeno. Zákon tak váže účastenství nikoli na obecnou dotčenost území, ekonomické dopady
či dotčení veřejných zájmů, nýbrž výlučně na přímý, konkrétní a individualizovaný zásah do
subjektivního vlastnického práva, který je bezprostředním právním následkem samotného povolení
záměru. Pozemky ve vlastnictví podatele jsou převážně vedené v evidenci katastru nemovitostí jako
lesní pozemky, část je vedena jako trvalý travní porost nebo ostatní plocha. Na pozemku parc. č. st. 203/1 se nachází zemědělská stavba (podle dat veřejně přístupného mapového portálu se zřejmě jedná o stodolu či podobnou stavbu). Pozemek parc. č. 3492 je veden jako vodní plocha (Ctidružický potok).
Město Znojmo dovozuje své účastenství mimo jiné z tvrzeného zásahu do honiteb a z negativního
vlivu záměru na zvěř a ptactvo v lesích ve svém vlastnictví. K tomu správní orgán uvádí následující.
Honitba není věcí ani věcným právem ve smyslu občanského zákoníku. Nejde ani o součást pozemku
(§ 506 občanského zákoníku), ani o služebnost, reálné břemeno či jiné absolutní majetkové právo.
Honitba je veřejnoprávní institut vymezený zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti, představující
územně vymezený celek honebních pozemků, na němž lze vykonávat právo myslivosti za zákonem
stanovených podmínek. Právo myslivosti samo je zákonem definováno jako soubor veřejnoprávních
oprávnění a povinností, nikoli jako majetkové právo vlastníka pozemku.
Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/03 výslovně zdůraznil, že právo myslivosti není součástí
vlastnického práva k pozemku a že vlastnictví honebního pozemku je pouze teritoriálním
předpokladem výkonu tohoto veřejnoprávního institutu, nikoli jeho zdrojem. Realizace myslivosti a
existence honitby tak představují legitimní zákonné omezení vlastnického práva, odůvodněné
ochranou přírody a přírodního bohatství podle čl. 7 Ústavy České republiky, nikoli výkon dispoziční
složky vlastnického práva vlastníka lesa.
Rovněž zvěř v lese (či na jiném pozemku) není předmětem vlastnického práva vlastníka pozemku.
Zvěř není součástí pozemku ani porostu, není plodem lesa a není ve vlastnictví vlastníka lesa. Právní
řád vychází z tradičního pojetí zvěře jako res nullius, tedy věci, která nikomu nepatří, dokud není
oprávněně ulovena. Stát je proto oprávněn výkon práv ke zvěři regulovat jako součást veřejného
zájmu na ochraně přírody. Vlastník lesa tak nemá subjektivní právo na určitý stav zvěře, její chování,
migrační trasy ani hustotu výskytu a případné změny chování zvěře v důsledku změn v krajině
nepředstavují zásah do jeho vlastnického práva ve smyslu soukromého práva.

Vlastnické právo k lesnímu pozemku zahrnuje zejména právo pozemek držet, užívat, hospodařit na
něm, požívat plody a užitky lesa (zejména dřevo) a s pozemkem nakládat, zejména jej – ať již za
úplatu či bezúplatně – zcizit, a tak jej převést na jinou osobu (ať fyzickou či právnickou). Není však
jeho součástí právo regulovat výkon myslivosti, právo rozhodovat o pohybu zvěře ani právo na
zachování neměnného krajinného nebo ekologického kontextu okolního území. Ekonomická hodnota
honitby či výnosy z výkonu myslivosti proto nejsou chráněnou složkou vlastnického práva k lesu, či
pozemků zahrnutých do honitby.
Pokud město Znojmo namítá, že realizace záměru povede ke zhoršení podmínek pro výkon
myslivosti, ke změnám chování zvěře nebo ke snížení tržní hodnoty honiteb, jedná se o nepřímé,
faktické a ekonomické důsledky, nikoli o přímý právní následek rozhodnutí o povolení záměru.
Judikatura správních soudů přitom dlouhodobě dovozuje, že nepřímé vlivy, ekonomické dopady či
změny využitelnosti území samy o sobě účastenství v řízení nezakládají, neboť nenaplňují znak
přímého dotčení práv (srov. rozsudek NSS sp. zn. 5 As 67/2008).
Správní orgán proto uzavírá, že honitba není věcí ani věcným právem, právo myslivosti ani stav zvěře
nejsou součástí vlastnického práva k pozemku, a případné změny podmínek výkonu myslivosti či
ekonomické hodnoty honitby nepředstavují přímé dotčení vlastnického práva ve smyslu § 182
stavebního zákona.
Argumentace podatele založená na existenci honitby, výkonu myslivosti a změnách chování zvěře
proto není způsobilá založit jeho postavení účastníka řízení o povolení záměru.

Pro doplnění stavební úřad dále uvádí, že větrná elektrárna může v principu ovlivňovat své okolí
zejména prostřednictvím změn proudění vzduchu a s tím souvisejících drobných mikroklimatických
efektů (tzv. turbulence za rotorem, lokální změny teploty a vlhkosti vzduchu). Tyto jevy jsou v
odborné literatuře popsány jako lokální a prostorově omezené, přičemž jejich intenzita rychle klesá se vzdáleností od zařízení. Případné drobné změny mikroklimatických podmínek v okolí zařízení
nelze považovat za hospodářsky významné ani za zásah, který by se projevil snížením přírůstu dřevní
hmoty nebo zhoršením zdravotního stavu porostů. V odborné praxi ani v dostupné literatuře není
doložen přímý vztah mezi existencí jednotlivé větrné elektrárny a dlouhodobým negativním vlivem
na růst stromů či výnos lesa. Záměr tak nepředstavuje přímé dotčení vlastnického práva k lesním
pozemkům, příp. k pozemkům trvalého travního porostu, nebo ostatní plocha, zejména požívat plody
a užitky těchto nemovitostí, což podatel ostatně ve vztahu k porostům ani netvrdil.
Pokud se týká námitek, které se týkají závěru zjišťovacího řízení, jednotného enviromentální stanoviska, ochrany krajinného rázu a tzv. salámové metody, tyto námitky nesměřují k ochraně individuálních subjektivních práv podatele, ale k ochraně veřejných zájmů, které jsou chráněny zvláštními právními předpisy. Ochrana těchto veřejných zájmů je v řízení zajištěna prostřednictvím dotčených orgánů (zejména orgánů ochrany přírody a životního prostředí), nikoli prostřednictvím procesního postavení vlastníka, jehož práva nejsou přímo dotčena. Jednotné environmentální stanovisko je závazným stanoviskem ve smyslu § 149 správního řádu, jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Zjišťovací řízení pak bylo ukončené pravomocným rozhodnutím, které je rovněž pro stavební úřad závazné.

Skutečnost, že město Znojmo, resp. Městský úřad Znojmo, vykonává přenesenou působnost na úseku
ochrany životního prostředí, nemůže založit jeho účastenství v řízení jako vlastníka, neboť by tím
došlo k nepřípustnému směšování role dotčeného orgánu a účastníka řízení.