(DOKUMENT) Projev primátora Chloupka (ČSSD) na oslavách patnáctiletého přátelství měst Heidenheim a Jihlavy

Město Jihlava zatím nevydalo žádnou oficiální zprávu k účasti představitelů města na oslavách patnáctiletého přátelství s německým městem Heidenheim. Tiskový mluvčí pouze potvrdil zahraniční cestu do partnerského města (více zde). Serveru Občasník se podařilo získat celý projev primátora Rudolfa Chloupka:

Vážený pane primátore Ilgu, vážený pane starosto Dombergu, dámy a pánové,
je mi velkou ctí, že se mohu osobně zúčastnit oslav jubilea 25 let spolku Dům Gustava Mahlera, 15 let partnerství mezi Jihlavou a Heidenheimem a 60 let patronátu města Heidenheim a Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel. Jsem také velmi rád, že zde u toho může být tehdejší primátor a současný náměstek Vratislav Výborný, který před 15 lety smlouvu o partnerství podepisoval, dále náměstek primátora Radek Popelka a jihlavští zástupci spolku Dům Gustava Mahlera Josef Kodet, Alena Jakubíčková, Milan Kolář a Irena Wagnerová. Velice si vážíme toho, že můžeme být přítomni takto významné události.
Dovolte mi, abych ve svém dnešním proslovu začal trochu obšírněji.
V letošním roce si připomeneme 100 let od vzniku Československé republiky, stalo se tak 28. října 1918. Byla to doba plná očekávání a nadějí. Byla to po dlouhé době příležitost se samostatně a svobodně rozhodovat. V celé České republice budou po celý rok probíhat akce, které se se vznikem samostatného státu vážou.
Pro nás je ale důležité si připomenout, co to znamenalo pro Jihlavu a její obyvatele, pro jihlavské Čechy a jihlavské Němce. I pro ně byl vznik republiky změnou významnou.  Poměr sil se prakticky přes noc obrátil, Češi se ve městě ovládaném německou většinou stali dominantním národem. Není divu, že se objevilo napětí, střety a nedorozumění, přesto spolu jihlavští Češi a Němci dokázali i nadále žít ve svém městě, ve své Jihlavě.  Díky dlouholetému soužití byla pouta mezi lidmi již vytvořena a nadále se rozvíjela, i přes politické spory. Zásadní zvrat a konec společného života v Jihlavě nastal až s ukončením 2. světové války. Následný vývoj, kdy se tehdejší Československo na dlouhých 40 let dostala do vlivu mocenského bloku jiného státu, jen tuto situaci utvrdil. Zdálo se, že doba, kdy se budeme moci samostatně a svobodně rozhodovat, je již definitivně pryč. Zdálo se, že pouta, která existovala, se definitivně zpřetrhala.
Přesto nastal okamžik, kdy se události daly nečekaně do pohybu, a kdy se vzápětí naskytla možnost se samostatně a svobodně rozhodnout, znovu obnovit to, co nemělo pokračovat.
V tomto bodě je ale nutné si uvědomit, že události nevznikají a netvoří se samy. Vždy za nimi stojí konkrétní lidé. V případě Jihlavy to byli lidé, kteří chtěli navázat na to, co bylo přerušeno, co mělo být zapomenuto, kteří věřili, že pouta, která existovala, byla natolik pevná, že je nepřerušily ani kruté události, ani zákazy, ani dlouhá absence dříve častých kontaktů.
O tom, že toto přesvědčení vycházelo z reálných základů, svědčí právě i to, že si zde dnes připomínáme 25 let od vzniku spolku Dům Gustava Mahlera.  Ve spolku je zastoupeno město Jihlava, které bylo domovem jihlavských Němců, Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, jehož členové nedali zaniknout tradicím a zvykům po odchodu Jihlavy, a město Heidenheim, které nad Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel převzalo patronát. Spolek se od počátku řídil motem, že mluvit spolu je lepší, než mluvit o sobě a podporoval tím dialog mezi Čechy a Němci.
Uzavření partnerství mezi městy Heidenheim a Jihlavou bylo již logických vyústěním vzájemného sbližování. Nesmíme opomenout úsilí konkrétních osob z Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel a spolku Dům Gustava Mahlera, které daly podnět ke vzniku partnerství.  Podstatné je vyzdvihnout i jedinečnost tohoto partnerství, do jehož vzniku se zapojili vyhnaní Jihlavané.
To vše by ale byly jen prázdné řeči, pokud bychom při hodnocení partnerství nedokázali vyjmenovat události, které partnerství naplnily. Dovolte mi připomenout jen ty stěžejní.
V roce 2006 se město Jihlava aktivně účastnilo Landesgartenschau Heidenheim, a to prezentací v rámci Blumenschau a Víkendu partnerských měst, kde se představilo divadelním, hudebním a sportovním vystoupením.
Dům Gustava Mahlera, sídlo spolku Dům Gustava Mahlera, se v roce 2009 stalo místem konání výstavy Picasso v Jihlavě!, během které byly vystavena díla z Kunstmuseum Heidenheim. Troufám si říct, že to byla jedna z nejdůležitějších kulturních akcí v Jihlavě vůbec.
Především si ale vážím uskutečnění dvou akcí, které byly jasným a hmatatelným důkazem úspěšnosti vzájemného dialogu bývalých a současných Jihlavanů. První akcí byla výstava Nikdy zcela neodešli. Jihlavští Němci, která poprvé zmapovala vzájemné soužití jihlavských Čechů a Němců, a na které se podíleli zástupci Jihlavy, spolku Dům Gustava Mahlera a Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel.
Jako vrchol dosavadní spolupráce, a jistě to nikoho nepřekvapí, bych rád označil Heimattage, které se v Jihlavě uskutečnily ve spolupráci s městem Heidenheim, spolkem Dům Gustava Mahlera a Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel v roce 2016. Vzájemná spolupráce, respekt, porozumění a důraz na prezentaci společné historie přispěly k zdárnému zorganizování této akce. Velice rád vzpomínám především na příjemné, neformální posezení s hudbou na nádvoří jihlavského pivovaru, kde přátelskou atmosféru nepřerušila ani prudká bouře. Během této akce jsem cítil, že nemusíme hledat společné znaky, nemusíme hledat, co by nás spojovalo, my jsme to vždy měli a máme. Zároveň mne celé akce naplnila pocitem, že nyní již společně můžeme hledět do budoucnosti.
I z tohoto důvodu jsem rád, že 60. výročí patronátu města Heidenheim a Gemeinschaft Iglauer Sprachinsel, 25. výročí vzniku spolku Dům Gustava Mahlera a 15. výročí partnerství města Jihlavy a Heidenheimu můžeme slavit společně. Jsem rád, že jsou to výročí, která slavit chceme, že se nejedná o výročí, která slavit musíme.
Smlouva mezi městy Jihlava a Heidenheim, uzavřená v roce 2002, nezůstala jen kusem papíru, myslím, že cíle, které v ní jsou zmíněny, jako je vytvoření a prohloubení dobrých sousedských vztahů a přispění k evropské integraci, byly naplněny. Jsem rád, že jsme se mohli rozhodnout pro vzájemnou spolupráci samostatně a svobodně a věřím, že to bylo velmi dobré rozhodnutí.