(ANALÝZA) Spor o nové autobusy Veřejné dopravy Vysočiny před soudem

Kraj Vysočina vysoutěžil pohádkové ceny pro desetileté smlouvy o dopravní obslužnosti. Kolem veřejné soutěže za osm miliard korun se rozhořel soudní spor, ve kterém jde mimo jiné i o kapacitu autobusů.

Požadavku na osmdesát cestujících přepravovaných ve vozidle dokáží splnit zhruba tři výrobci autobusů. Český výrobce autobusů SOR Libchavy vyrábí autobusy s přepravní kapacitou šestasedmdesáti cestujících. A domnívá se, že došlo k diskriminaci v parametrech veřejné zakázky. Požadavek na minimální obsaditelnost SOR Libchavy fakticky vyloučil z možnosti ucházet se (zprostředkovaně) o veřejnou zakázku. Zejména pokud ke snížení kapacity došlo na popud jiných dodavatelů, přičemž žádosti SOR Libchavy nebylo ze strany Kraje Vysočina vyhověno. Kraj Vysočina neuvedl, proč by kapacita šestasedmdesáti míst (jakou disponuje SOR Libchavy jako výrobce) nebyla dostačující.

Při nastavování parametrů veřejné zakázky Kraj Vysočina evidentně zapomněl započíst požadavek dvojího zasklení vozidla do celkové hmotnosti vozidla, jež se promítne také do celkové obsaditelnosti vozu.  Proto musel snížit i požadavek na celkovou obsaditelnost vozidla cestujícími na osmdesát osob.

K porušení zásady zákazu diskriminace podle antimonopolního úřadu dochází tehdy, pokud zadavatel stanoví požadavky, které není schopen odůvodnit ve vztahu k předmětu plnění, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem nedůvodně omezuje hospodářskou soutěž. Z provedeného posouzení však bylo antimonopolním úřadem v tomto případě zjištěno, že předmětný požadavek zadavatele je odůvodněný objektivní potřebou zadavatele a současně je tento požadavek přiměřený, neboť se jedná o standardní parametr, kterému je schopno vyhovět několik výrobců, aniž by museli upravovat svůj vozový park.

Předseda antimonopolního úřadu Petr Mlsna v rozkladu rozhodnutí souhlasil s argumentací Kraje Vysočina, že kdyby požadavek obsaditelnosti 80 míst upravil na 76 míst, mohl by podat námitky jiný dodavatel, který by tvrdil, že má vozidlo se 73 místy, a že to oproti 76 místům je rozdíl pouhé 3 místa, a pak další, který by měl levnější vozidlo s kapacitou 70 míst, a další třeba 68 místy a tak dále a tak dále. Tímto způsobem nelze k dané situaci přistupovat. Vždy je třeba stanovit konkrétní hranici a k argumentu, že někdo má levnější vozidlo (protože je menší) s nižší kapacitou, nelze přihlédnout, protože by došlo k popření stanovení zadávacích podmínek. Podle předsedy antimonopolního úřadu nelze navíc odhlédnout od faktu, že je to právě Kraj Vysočina jako zadavatel, kdo stanovuje zadávací podmínky tak, aby odpovídaly jeho potřebám. Touto potřebou je zajištění odbavení potřebného (co největšího) počtu cestujících bez nutnosti zajištění posilových spojů.

Podle rozhodnutí předsedy antimonopolního úřadu Petra Mlsny lze shrnout, že požadavek zadavatele na minimální obsaditelnost autobusů kategorie V – N je důvodným požadavkem, jelikož kvalita vozidel úzce souvisí s předmětem řešené veřejné zakázky. Původní požadavek na kapacitu ve výši 83 míst byl zadavatelem dostatečně odůvodněn. Z dokumentace o zadávacím řízení, jakožto z vyjádření zadavatele v průběhu správního řízení, taktéž plyne důvod pro snížení kapacity autobusů předmětné kategorie.

Předseda Úřadu neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, jelikož jsou z jeho odůvodnění zřejmé skutečnosti, ze kterých Úřad při posouzení projednávaného případu vycházel. Z napadeného rozhodnutí je tak patrná úvaha Úřadu, jakožto relevantní skutková zjištění a právní závěry. Rozhodnutí předsedy antimonopolního úřadu Petra Mlsny zrušil soud a vrátil věc jeho úřadu k dalšímu rozhodnutí. Antimonopolní úřad se hodlá odvolat proti soudnímu rozhodnutí. Mezitím musí znovu rozhodnout.