Kraj Vysočina bude dělit společný majetek z dob socialismu

Vodovod postavený zdarma v osmdesátých letech musí Krajský úřad Vysočiny rozdělit mezi jednotlivé obce mikroregionu Luka nad Jihlavou a rozhodnout o dalším provozování.

Z prameniště Rytířsko vede vodovod přes Velký Beranov, Luka nad Jihlavou do Vysokých Studnic a Bítovčic. Všechny obce odešly ze Svazu vodovodů a kanalizací Jihlavsko, o vodovod se chtějí starat samostatně. Krajský úřad nyní čeká rozhodování o majetkovém „rozporcování“ vodovodu Rytířsko.

Vodovod stavěl v osmdesátých letech Místní Národní Výbor (MNV) Luka nad Jihlavou, které byly v té době střediskovou obcí a jediným orgánem samosprávy v regionu. „Papírově“ mají na vlastníctví nárok Luka nad Jihlavou, vodovod stavěli občané jednotlivých obcí. Každý na svém katastru v rámci „Akce Z“. Tady je právě ožehavý bod celé problematiky vydávání majetku: společný vodovod potřebuje svého vlastníka, který bude pobírat nájemné za využití vodovodu postaveného zdarma občany jednotlivých obcí pod hlavičkou tehdejší střediskové obce Luka nad Jihlavou.

Jak rozhodne Krajský úřad o vlastnictví vodovodu vybudovaného zdarma občany jednotlivých obcí tehdejší střediskové obce Luka nad Jihlavou?

Zdeněk Kadlec. ředitel Krajského úřadu:

Problematika se týká výkonu státní správy krajem v jeho přenesené působnosti. K řízením, u kterých zatím nedošlo k pravomocnému rozhodnutí, se nemůžeme vyjadřovat v konkrétní rovině, a to z důvodu, abychom tím nezvýhodnili nebo naopak nekrátili na právech kteréhokoliv z jeho účastníků (resp. z řízením dotčených stran).

Omezíme se tedy pouze na informaci o principech, které jsou obecně brány v úvahu při rozhodování.

Rozhodování o vypořádání majetkových práv u svazků obcí (v případě vystoupení některých obcí ze svazku) je záležitostí z povahy věci velmi spornou. Právní řád neřeší tyto záležitosti uspokojivou formou a je velká škoda, že v takových případech nejsou důsledně aplikovány obecné zásady známé z právní úpravy platné pro obchodní společnosti. Může tak docházet k mnohým střetům přerůstajícím ve velmi zatěžující, rozsáhlé a zdlouhavé spory vedené před správními orgány (krajskými úřady) a následně s velkou četností před soudy. Stanovy naprosté většiny svazků obcí, které jsou připravovány v době, kdy se obce dobrovolně rozhodnou spolupracovat, většinou neřeší budoucí možnou situaci, kdy spolupráce ze strany některých členských obcí zčásti nebo dokonce zcela končí. Tomu je tak prostě proto, že na počátku spolupráce si nikdo nepřipouští, že tato aktivita, původně vyvolaná dobrými úmysly, se může ocitnout ve slepé uličce. Proto obecně vyzývám obce, aby své případné společné aktivity buď řešily formou založení obchodní společnosti (např. společnost s ručením omezeným, akciová společnost), nebo aby pro budoucí možné případy omezení nebo ukončení spolupráce vyřešily všechny možné (i jen teoreticky možné) situace vznikající v souvislosti s majetkovým vypořádáním podrobnými ustavenoveními stanov svazku (čím bližší úprava k právní úpravě týkající se obchodních společností, tím lépe).

Majetek svazku obcí zaměřeného na provozování vodohospodářské infrastruktury se zpravidla dělí na majetek společný (větší centrální vodovody a kanalizace, společné zdroje apod.) a majetek místní (sloužící pouze jednotlivé obci).

V případě majetkového vypořádání po vystoupení členské obce nebo skupiny členských obcí ze svazku je vcelku logickým principem, že majetek místní (sloužící pouze jednotlivé obci) může být přiřknut právě takové jednotlivé obci, a to s přihlédnutím k funkčním celkům (začátek a konec nemusí být přesně na hranici katastrálního území, může být vhodné, aby byl v nejbližším vodojemu nebo na jinak definovaném vhodném předávacím místě). Majetek místní se pak zpravidla dělí na několik podskupin dle způsobu jeho vzniku (privatizace, novostavba, vložení do hospodaření, …),  každá skupina majetku má mírně odlišný režim vydávání.

Majetek společný je větším problémem. Do rozhodování může vstupovat vícero principů, avšak rozhodujícím by měl být, podle mého názoru, princip funkční. Tedy jednotlivé funkční části společného majetku (jeho funkční celky) je vhodné přiřadit k těm obcím, kterým tyto části převážně slouží, a to ve spoluvlastnických podílech alespoň přibližně odpovídajících podílu využívání (např. se může uplatnit poměr počtu obyvatel, může být ale zvoleno i jiné hledisko, pokud není využití majetku rovnoměrné). Preference funkčního hlediska vychází z předpokladu, že nejde pouze o nabytí majetku, ale také o povinnost a potřebu nadále se o majetek starat, zajistit jeho provozování, údržbu, opravy a případnou obnovu. Pokud jsou společným majetkem zdroje pitné vody, pak by se tyto mohly stát spoluvlastnictvím všech obcí, které je oprávněně využívají (nebo pro které je jejich využívání nutností či potřebou).

Jde-li o společný majetek pořízený v daleké minulosti, není dle mého osobního mínění zcela rozhodující, který místní (městský) národní výbor v roli investora stavbu (pořízení) financoval. Důvod k takovému postoji je zřejmý – na pořízení majetku tehdy alokoval příslušné finanční (případně i věcné) zdroje stát a jejich alokace byla zaměřena na celé území, pro které měla infrastruktura sloužit (v roli investora mnohdy vystupoval národní výbor významnějšího sídla v území, např. střediskové obce či města ve spádové oblasti). Na budování infrastruktury se často také podíleli občané z celého dotčeného území (tzv. akce Z), tedy občané z území různých nynějších obcí, nejen z obce s investorským postavením tehdejšího národního výboru. Bylo by nyní velmi nespravedlivé přisuzovat takto pořízený majetek pouze obci (městu), která je „nástupnickým“ subjektem takového národního výboru.

Z výše uvedeného nelze usuzovat, jak budou vypadat konkrétní rozhodnutí v konkrétních řízeních. K našemu překvapení se soud vyjádřil ve smyslu, že krajský úřad není v těchto případech striktně vázán podaným návrhem, že jej může modifikovat a nalézat tak řešení co nejbližší spravedlnosti. Je to s podivem proto, že u jiných správních řízení zásada vázanosti správního orgánu podaným návrhem platí. Možnost modifikovat návrh byla dosud přisuzována pouze soudní moci. Nicméně rozhodnutí soudu musíme respektovat. V konkrétních řízeních se tedy krajský úřad bude řídit nejen podáním stran, ale také vlastním úsudkem, zhodnocením situace a všemi významnými faktory, které mají na věc vliv. Mohu sdělit pouze to, že výše zmíněné funkční hledisko bude bráno v úvahu jako významné (nikoliv však jediné).

Lituji, že Vám nemohu s ohledem na charakter věci dát podrobnější a jednoznačnější odpověď.