Nepostižení porušení termínu kolaudace stavby není správní přestupek

Ani soudní žalobou Česká republika jako stát nedonutila Městský úřad Humpolec pokutovat tři desítky let nezkoulaudovanou stavbu na svém katastru. V soudním sporu Českou republiku jako stát zastupoval Úřad pro zastupování ve věcech majetkových (UZSVM).

Stát zastoupený ÚZSVM totiž domníval, že stavebník se dopustil přestupku v oblasti stavebního práva, neboť v rozporu se stavebním povolením vydaným dne 4. 5. 1986 nedokončil stavbu rodinného domu na pozemku v Humpolci do tří let od vydání stavebního povolení. Tuto povinnost stavebník nesplnil ani do začátku roku 2021.

Městský úřad Humpolec Úřadu pro zastupování státu na jeho podnět sdělil, že se stavebníkem přestupkové řízení nezahájí. K zahájení řízení nevedlo ani to, že byla uplatněna opatření na ochranu proti nečinnosti.

Stát se domáhal soudního rozhodnutí s příkazem Městskému úřadu Humpolec zahájit se stavebníkem přestupkové řízení. Krajský soud podanou žalobu odmítl, neboť dospěl k závěru, že žalobkyně je osobou zjevně neoprávněnou k podání žaloby. Konstatoval, že se stát domáhá zahájení řízení o přestupku s třetí osobou. Nezahájením takového řízení však nemohlo být zasaženo do jejích práv, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího správního soudu. Proti usnesení krajského soudu podal ÚZSVM kasační stížnost. Zrekapitulovala skutkový stav a uvedla, že dle jejího názoru je správní orgán povinen zahájit řízení o každém přestupku, o kterém se dozví, a postupovat z moci úřední. Proto se snažila iniciovat zahájení přestupkového řízení se stavebníkem. Jednak by jej tím přiměla k dokončení výstavby a dále by dosáhla závazného právního názoru, který by byl použitelný v řadě dalších skutkově obdobných případů. Zdůraznila, že délka prodlení stavebníka s výstavbou činí více než třicet let. Podle judikatury takové jednání naplňuje skutkovou podstatu přestupku, přičemž se jedná o přestupek trvající. Na tento protiprávní stav přitom správní orgány nereagují, a to v návaznosti na podněty. Podle ÚZSVM je posuzovaná věc specifická s ohledem na dobu prodlení stavebníka spojenou s faktickou nečinností dotčených orgánů. Náprava takového stavu je proto již otázkou veřejného zájmu.

Nejvyšší správní soud ale setrvale zastává názor, že žádná třetí osoba, a to ani poškozený z přestupku, se nemůže domáhat zahájení řízení proti podezřelému z přestupku. Tyto osoby totiž nemohou napadat výrok správního rozhodnutí týkající se viny či sankce, včetně výroku o zastavení řízení o přestupku, neboť žádným způsobem nezasahuje do jejich práv a povinností. Posouzení viny a případné uložení sankce v rámci správního trestání se totiž odehrává výlučně ve vztahu státu a obviněného. Zjednodušeně řečeno v takových případech neexistuje tvrzení, které by založilo procesní legitimaci k podání zásahové žaloby. Jak správně konstatoval krajský soud, uvedený závěr platí také v nyní posuzovaném případě. Nezahájením řízení o domnělém přestupku stavebníka nemohlo být žádným způsobem zasaženo do subjektivních práv státu. Případné vedení řízení o přestupku a případné uložení sankce by nemělo na postavení státu žádný vliv.

Nelze podle soudu přisvědčit ani názoru stěžovatelky, že v posuzovaném případě je nutnost přezkumu dána intenzitou zásahu do veřejného zájmu vyplývající z délky trvání tvrzeného přestupkového jednání.