Ex-majitel úzkokolejky Čajánek neuspěl se snahou připojit se ke sporu s Krajem Vysočina

Bývalý majitel jindřichohradecké úzkokolejky Boris Čajánek neuspěl se snahou stát se jednou ze stran sporu s Krajem Vysočina. Tvrdil, že když Kraj Vysočina odmítl uzavřít dodatek ke smlouvě o úhradě provozní ztráty a napravit tak protiprávní stav, byly Jindřichohradecké místní dráhy tehdy řízené Borisem Čajánkem jako ředitelem, nuceny financovat svou další činnost a rozvoj prostřednictvím bankovních úvěrů.

Protože ty byly poskytovány jen pod podmínkou, že budou zajištěny, byl Boris Čajánek – který měl jako většinový akcionář zájem na dalším provozu Jindřichohradeckých místních drah – okolnostmi nucen k zajištění pohledávek banky (jednak podepsal blankosměnku, jednak bylo ve prospěch banky zřízeno zástavní právo k jeho spořicímu účtu a k nemovitostem). Náhrada škody, o kterou se Jindřichohradecké místní dráhy soudily, mohly mít rozhodující vliv na její schopnost hradit závazky. Bez tohoto příjmu od Kraje Vysočina bylo vysoce nepravděpodobné, že toho budou schopny, a banka tak přistoupí k výkonu práv plynoucích ze zajištění.

Rozhodnutí o žalobě¨proti Kraji Vysočina tedy mělo zásadní dopady jednak na Borise Čajánka samotného, jednak na hodnotu jeho podílu a na jakýkoli další provoz Jindřichohradeckých místních drah. Městský soud usnesením rozhodl, že Boris Čajánek není osobou zúčastněnou na řízení, protože rozhodnutím mohou být dotčena jen jeho soukromá – nikoli veřejná – subjektivní práva. A právě proti tomuto usnesení se stěžovatel bránil kasační stížností.

V původním řízení rozhodoval Městský soud v Praze o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ve sporu z veřejnoprávní smlouvy mezi žalobkyní (společností Jindřichohradecké místní dráhy) a Krajem Vysočina. Žalobkyně, která na základě uzavřené smlouvy poskytovala veřejné služby v drážní dopravě, se návrhem u ministerstva domáhala náhrady škody ve výši téměř 3 milionů, která jí prý vznikla tím, že ve smlouvě byla protiprávně (v protiprávně nízké částce) sjednána výše prokazatelné ztráty, kterou měl kraj žalobkyni hradit. Ministerstvo shledalo návrh důvodným jen co do částky necelých 400 Kč a ve zbytku jej zamítlo.

Boris Čajánek sice podal kasační stížnost ještě před skončením řízení před městským soudem (24. 6. 2025, tedy den předtím, než městský soud rozhodl ve věci samé), kdy byly podmínky řízení o kasační stížnosti splněny, ale v průběhu tohoto řízení odpadl jeho předmět. Jde přitom o neodstranitelný nedostatek, pro který nelze v řízení pokračovat. Proto NSS kasační stížnost odmítl.