Soudní spor o stavbu jihovýchodního obchvatu Havlíčkova Brodu pokračuje i po uvedení do provozu

Spor místního zemědělce o stavbu jihovýchodního obchvatu Havlíčkova Brodu pokračuje. Zemědělec je vlastníkem pozemků bezprostředně sousedících s jihovýchodní částí obchvatu města Havlíčkův Brod.

Už před časem se zemědělec obrátil na Kraj Vysočina, aby vyzval Ředitelství silnic a dálnic jako stavebníka k okamžitému zastavení stavebních prací a k ukončení nepovoleného užívání stavby dle § 134 odst. 4 a 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „starý stavební zákon“), případně aby zastavení prací a ukončení užívání stavby sám nařídil. Kraj Vysočina ale zemědělci sdělil, že užívání stavby nezakáže, neboť bylo povoleno její předčasné užívání. Zároveň nezakáže ani provádění stavby, jelikož je stavba již dokončena. Ministerstvo dopravy následně nevyhovělo žádosti žalobce o přijetí opatření proti nečinnosti žalovaného.

Zemědělec se obrátil na krajský soud v Brně, aby deklaroval, že se Kraj Vysočina jako žalovaný dopustil nezákonného zásahu, jestliže nevyzval stavebníka k zastavení prací a k ukončení užívání stavby a ani to stavebníkovi následně nenařídil. Zároveň žádal, aby krajský soud přikázal žalovanému tyto výzvy uskutečnit a aby v případě jejich nerespektování přikázal žalovanému vydat rozhodnutí, kterým nařídí zastavení prací a ukončení užívání stavby.

Podněty správním orgánům zemědělec podal za účinnosti starého stavebního zákona a v té době na ně také správní orgány reagovaly. Až po vyčerpání právních prostředků náprav vstoupila v účinnost nová právní úprava Stavebního zákona, za které již podal žalobu, v níž brojil proti postupu správních orgánů. Nemusel mít tedy jistotu v tom, jakou právní úpravu bude soud aplikovat na jednání, vůči němuž brojil za již neúčinné právní úpravy, avšak zásah trvá i za úpravy nové. Za takové situace bylo na krajském soudu, aby s ohledem na změnu právní úpravy stěžovatele poučil o tom, že se podle nového stavebního zákona může domáhat zahájení správního řízení, jehož výsledkem může být rozhodnutí, jehož vydání se stěžovatel v zásahové žalobě domáhal.

Nejvyšší správní soud si je také vědom toho, že aplikace nové právní úpravy Stavebního zákona až v rámci soudního řízení může mít dopad na posouzení otázky, zda zemědělec vyčerpal jiné právní prostředky ochrany. V nynějším případě je však i tato podmínka splněna. Z přípisu Krajského úřadu ze dne 1. 2. 2024 je zjevné, že neshledal důvody pro zákaz užívání stavby či provádění stavebních prací, neboť je povoleno předčasné užívání stavby a hlavní trasa je již stavebně dokončena, takže na ní žádné stavební práce neprobíhají. Lze se domnívat, že na těchto závěrech by trval i nyní, po nabytí účinnosti nové právní úpravy. V této situaci by bylo zbytečné a z pohledu soudní ochrany neefektivní po stěžovateli požadovat, aby opětovně vyzýval žalovaného k aktivitě (zahájení řízení) a následně podával podnět k přijetí opatření proti nečinnosti.

Případem se tak po zásahu Nejvyššího správního soudu bude znovu zabývat Krajský soud v Brně.