VÍME PRVNÍ: Bývalý majitel úzkokolejky Čajánek neuspěl s odkazem na Listinu základních práv a svobod u Nejvyššího správního soudu

Bývalý majitel Jindřichohradeckých místních drah Boris Čajánek nebude mít postavení účastníka řízení v soudních sporech s Ministerstvem vnitra a Kraje Vysočina jako fyzická osoba. Návrhem ze dne 1. 4. 2025 se Boris Čajánek domáhal postavení osoby zúčastněné na soudním řízení. Uvedl, že je většinovým akcionářem Jindřichohradeckých místních drah a žalobou napadené rozhodnutí má zásadní vliv na hodnotu jeho podílu.

Vzhledem k tomu, že Kraj Vysočina odmítl uzavřít dodatek k veřejnoprávní smlouvě, musel Boris Čajánek financovat další činnost žalobce prostřednictvím bankovních úvěrů. Tyto úvěry přitom byly zajištěny formou avalování blankosměnky a zřízením zástavního práva k pohledávkám ze spořicího účtu Borise Čajánka které bylo následně bankou realizováno.

Městský soud v Praze vyslovil závěr, že Boris Čajánek není osobou zúčastněnou na řízení. Podle městského soudu Čajánek nesplňuje materiální podmínku, tedy přímé dotčení v právech a povinnostech napadeným rozhodnutím. Jeho argumentace se totiž týká pouze soukromoprávních zájmů, které dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu nepostačují pro přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení. Žádný veřejnoprávní předpis nezaručuje osobě, která zajistila soukromoprávní dluh jiné osoby, účast na přímo nesouvisejících správních či soudních řízeních. Boris Čajánek tudíž není dotčen na svých veřejných subjektivních právech vydáním žalobou napadeného rozhodnutí a nemůže být dotčen ani jeho případným zrušením.

Boris Čajánek je toho názoru, že za veřejné subjektivní právo je třeba považovat i právo vlastnické, které je garantováno článkem 11 Listiny základních práv a svobod, stejně tak jako právo podnikat vyjádřené v čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Svou podnikatelskou činnost stěžovatel vykonává právě prostřednictvím Jindřichohradeckých místních drah.

Výsledek řízení před soudem bude mít zásadní vliv na možnost dalšího fungování Jindřchohradeckých místních drah, který v případě uzavření dodatku k veřejnoprávní smlouvě by mohl uhradit některé pohledávky. Boris Čajánek jako stěžovatel je přesvědčen, že napadené usnesení městského soudu mu upírá právo na soudní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Nejvyšší správní soud vyřkl verdikt, že Boris Čajánek sice argumentuje veřejnou povahou záruk soukromých práv obsažených v Listině základních práv a svobod, tato argumentace je však lichá. Čajánkovo ručení za závazky Jindřichohradeckých místních drah, ani jeho majetková účast v Jindřichohradeckých místních drahách nebyly založeny Listinou základních práv a svobod, ale soukromoprávními jednáními na základě soukromoprávních předpisů.

Nejvyšší správní soud proto shrnul, že případný dopad, který může mít rozhodnutí ve věci Jindřichohradeckých místních drah na Borise Čajánka, je pouze nepřímý, odvozený a zprostředkovaný ekonomickými vazbami, které nepramení ve veřejném právu. Veřejná subjektivní práva Borise Čajánka tedy nemohou být rozhodnutím městského soudu o žalobě přímo dotčena. Městský soud tudíž postupoval plně v souladu se zákonem i judikaturou, když napadeným usnesením rozhodl, že Boris Čajánek není osobou zúčastněnou na řízení.