Veselíkova kronika: Jaroměřice zažily napoleonské války i selské rebelie

Jaroměřický kronikář Josef Veselík sepsal vzpomínky na události devatenáctého století v Jaroměřicích nad Rokytnou. Ve vzpomínkách Veselík použil vlastní vzpomínky, dále pak vzpomínky rolníka Františka Vejtasy a vlastivědné statě řídícího učitele Františka Jindry, doplněné profesorem Františkem Jechem.

Stát na jedné straně pomáhal poddanému lidu a chránil jej proti vrchnostem, ale na druhé straně jej přetěžoval státními daněmi, které zejména za napoleonských válek přerostly v nesnesitelné břemeno.

Roku 1805 vtrhlo za ustupujícím vojskem rakousko ruským francouzské vojsko na Moravu od Vídně vojsko francouzské a zaplavilo od Znojma zdejší kraj.

Podruhé navštívilo zdejší kraj francouzské vojsko roku 1809, když pronásledovalo rakouské vojsko , poražené po bitvě u Wadramu, ustupující do Čech.

Potřetí uviděl zdejší kraj Napoleonovu armádu r. 1813 po bitvě u Lipska, ale to již v bídném stavu.

Moravský lid zbídačený napoleonskými válkami, na něž platil nejenom daněmi, ale i krví, tupě vlekl své břemeno bez hlesu a odporu až na zdejší kraj.

Roku 1821 došlo v něm k velké vzpouře selské, poslední to velké rebelii před rokem 1848, která byla vídeňské vládě velmi nemilá, poněvadž vypukla ve chvíli, kdy Metternich chtěl na kongresu lublaňském dělati pořádek v Evropě. Proto vláda nasadila vše, aby vzpouru a zprávy o ní byly rychle potlačeny.

Sedláci klesajíce pod tíhou daní, dávek a robot, mylně si vykládali vyhlášku císařského reskriptu o nové úpravě daňové z roku 1817 tak, jako by roboty měli přestati a obviňujíce úřady státní a vrchnostenské, že jim daný stav zamlčují a umluvili se na tajných schůzích zejména v Příštpě na panství Jaroměřickém a v Rudicích na panství plavečském, že roboty konat nebudou. Vzpoura se rozšířila prostřednictvím tajných schůzek, poslů a kurend (oběžníků) na 25 panství.

Vzpoura zasáhla celý okres, ale hlavní ohnisko bylo na panství Jaroměřickém v Příštpě. Proto v Jaroměřicích usídlili se úředníci vyslaní z Brna a Vídně a generálmajor baron Fleischner velel z jaroměřického zámku posádkám v celkové síle 4 praporů a 6 eskadron jízdy.

Teprve když hodně lidí bylo zabito a pozavíráno do vězení vrchnostenských, vzpoura, které se účastnily i ženy, znenáhla pohasínala.

Někdy příště: Pověsti o vzniku Jaroměřic nad Rokytnou