Autobusová firma Trado MAD (ICOM) dostala pokutu za nedodržování povinného odpočinku řidičů

Provozovatel městské hromadné dopravy v Třebíči firma Trado MAD dostala od inspektorátu práce pokutu přes šedesát tisíc korun za nerespektování povinného odpočinku řidičů. Firma je součástí holdingu ICOM transport.

Z firmou vedené evidence odpracované pracovní doby řidičů při kontrole inspektorátem práce vyplynulo, že žalobce nerozvrhl řidičům autobusů městské hromadné dopravy pracovní dobu tak, aby nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období sedmi po sobě jdoucích kalendářních dnů činil alespoň čtyřiadvacet hodin a tím nebyla dodržena povinnost plynoucí z  nařízení vlády.

Další zjištěné pochybení spočívalo v tom, že firma Trado MAD nevedla správně evidenci pracovní směny, když do ní nezahrnoval doby tzv. „DODK“ (denní ošetření a denní kontroly), tyto doby jsou na turnusových listech stanoveny paušálně vždy deset minut před zahájením výkonu a deset minut po ukončení výkonu, anebo před zahájením výkonu i po ukončení výkonu v celkové délce dvaceti minut.

Závěrečná kontrolní zjištění, a to nedodržení povinnosti zajistit délku směny zaměstnanců MHD pracujících v noční době v maximální délce deseti hodin během čtyřiadvaceti hodin po sobě jdoucích, a porušení povinnosti zajistit řidičům autobusu MHD po čtyřech hodinách řízení bezpečnostní přestávku v trvání alespoň třiceti minut, nejsou podstatná, neboť žalobce nebyl uznán vinným ze spáchání správních deliktů vztahujících se k těmto zjištěným nedostatkům.

Uvedl, že jako zaměstnavatel činil vše pro to, aby byla dodržována doba odpočinku ze strany zaměstnanců a aby byla pracovní doba rozvržena v souladu s právními předpisy. Žalobce nesouhlasil s postupem správního orgánu, který pochybení žalobce postavil na podkladě evidence odpracované doby konkrétních řidičů, avšak evidence vznikla až po odpracování pracovní doby a jako taková nevypovídá o skutečném rozvržení pracovní doby. Ohledně namítaného nezahrnutí DODK do evidence odpracované doby žalobce uvedl, že to není pochybením.

K době čekání mezi spoji žalobce vyslovil své přesvědčení, že tato doba není pracovní dobou ve smyslu nařízení vlády. K nezahrnutí tankování pohonných hmot do evidence odpracované doby žalobce uvedl, že doklad o tankování není způsobilý posloužit jako důkaz o údajném porušení povinnosti žalobce. Žalobce zaměstnanci žádný pokyn k tankování nedal a ani o něm nevěděl.

Spornou otázku, zda zaměstnanec učinil na pokyn nebo s vědomím zaměstnavatele, správní orgán uvedl, že jako pokyn je třeba považovat i povinnost plynoucí z vnitřních směrnic zaměstnavatele.

Kontrolovaný zaměstnanec uvedl, že dne 13. 2. 2015 sice tankoval do autobusu palivo, ale učinil tak na základě vlastního rozhodnutí bez jakékoliv domluvy či pokynu ze strany žalobce. Tankování zaměstnanec nepovažoval za výkon práce a výtka ze strany kontrolního orgánu jej samotného překvapila. Při pozdějším ústním jednání zaměstnanec správnímu orgánu sdělil, že text čestného prohlášení nepsal, ale s jeho obsahem se ztotožnil a podepsal jej.

Kvůli nevyhovující organizaci pracovní doby si zaměstnanec z právních předpisů vyčetl, že by měl mít nárok na odpočinek v rámci sedmi dní, který však nebyl dodržován. Kontaktoval proto vedoucího pracovníka žalobce s žádostí o zjednání nápravy. Přes vyjádření nespokojenosti se však nic nestalo, tudíž zaměstnanec informoval vyšší instanci.

Nesprávné vedení evidence pracovní směny bylo zjištěno i v tom, že do pracovních směn firma Trado MAD nezahrnovala doby čekání mezi spoji.

Ve vztahu k vytýkanému nezahrnutí doby, ve které měl zaměstnanec  tankovat palivo, do odpracované doby žalobce namítala, že zaměstnanci nedala pokyn k tankování, nevěděla o něm a tudíž odmítá jakoukoliv odpovědnost související se zahrnutím domnělého výkonu práce do pracovní doby zaměstnance.

Ustanovení  nařízení vlády je projevem ochranného zákonodárství, jehož cílem je ochrana soukromého života pracovníka v dopravním provozu s ohledem na respektování doby odpočinku. Tato norma tak má být vykládána v souladu s jejím smyslem a účelem.

Není možné přistoupit na výklad firmy Trado MAD, aby bylo respektováno formální rozvržení pracovní doby, namísto skutečného výkonu práce.

K dalšímu správnímu deliktu správní orgán  konstatoval, že z vedené evidence pracovní doby musí vyplývat údaje o odpracované pracovní době, včetně práce přesčas a noční práce.

Jelikož žalobce nezapočítává do odpracované doby dobu čekání mezi spoji a neeviduje začátek a konec odpracované směny, nelze jím vedenou evidenci pracovní doby považovat za evidenci pracovní doby vedenou podle Zákoníku práce.

Ústavní soud již mnohokrát judikoval, soud není vázán doslovným zněním zákonného ustanovení a v případech, kdy to vyžaduje účel zákona, jeho smysl, historie jeho vzniku a další souvislosti, je potřeba se od doslovného znění zákonného ustanovení odchýlit.

V případu firmy Trado MAD soud neměl pochybnosti o tom, že smyslem ustanovení  nařízení vlády je postižení situací, při kterých nebude zajištěno dodržování povinných dob odpočinku v průběhu pracovní doby.