První kluziště v Pelhřimově zařídil papežský prelát

Děkan František Bernard Vaněk je osobností společenského života Pelhřimova, od roku 1937 byl čestným papežským prelátem. Po několika vlasteneckých kázáních byl roku 1942 zatčen Gestapem a odvezen do koncentračního tábora Dachau. Zemřel 1.4.1943. Velmi překvapivý je Vaňkův zájem o sport, a to především o hokej a tenis. Děkan považoval sport za velký přínos jak tělu – především osvěžení studentům, kteří celý den sedí v nezdravém vzduchu v učebnách a jsou bez pohybu – tak i mravní povzbuzení – „ušlechtilé zápolení“, které je při zápasech přítomno a jež nemá v mladém věku nikdy vyhasnout.

Tento zájem mu však byl vytýkán, neboť prý se nemůže sloučit s Vaňkovou důstojností. On se těmto výtkám nijak nebránil.

Z vlastní zkušenosti pozoroval, že sportování je pro mladé lidi prospěšné: „Znal jsem českou mládež už půl století a viděl jsem, že ji sport přivedl na lepší cesty. Kde dnes, jako to bývávalo, nese mladík prapor, na němž je napsáno: Volná myšlenka? Kde dnes dupárny, které dříve plnívaly nedospělé děti? Ani kouření, ani politikaření, ani holkaření nemá v mladém světě tolik otroků, jako mívalo na přelomu století.“

Vaňkovo umělé kluziště

F. B. Vaňkovi bylo velmi líto dětí, které si neměly v zimě u města kde zabruslit. Sloužil jim k tomu pouze malý rybníček, kde však neustále foukal silný ledový vítr, často se také na rybníku prolomil pod dítětem led a topilo se. Zanedlouho se Vaňkův nápad, jak vytvořit bezpečné umělé kluziště, stal realitou. Z potoka, jenž tekl vedle louky, se načerpala voda, bahnitá louka byla zavezena velkým množstvím hlíny – tak se zvýšila a vysušila, louku oplotili a opatřili ohřívárnou. Tak vzniklo díky monsignoru Vaňkovi kluziště, kde nacházely útočiště a sportovní vyžití jak děti, tak i dospělí, kluziště uprostřed města, opatřené elektrickým osvětlením a chráněné před větrem a nepřízní počasí.

Otec pelhřimovského hokeje

F. B. Vaněk založil i první hokejový klub v Pelhřimově. Často ho hráči pověřovali, aby jim před důležitým zápasem přivezl z Prahy hokejku, kterou má koupit na Národní třídě proti Vilímkovi.Ve svých pamětech se též zmiňuje o úsměvné historce, kdy vešel do obchodu se sportovními potřebami a pronesl své přání koupit hokejky. Prodavač si ho důkladně prohlédl a zeptal se, zda není monsignor Vaněk z Pelhřimova. Když odvětil, že ano, ale nechápe, jak ho může prodavač z Prahy znát, dotyčný odpověděl: „Inu, že je to jediná bílá vrána mezi monsignory, která tolik podporuje český sport!“

Patron hockeyového týmu

Dokonce v Lidových novinách (17.2.1941) vyšel článek o děkanovi Vaňkovi a jeho cestě s hokejovým mužstvem na zápas do Českých Budějovic s názvem “ Jak prelátův podpatek vyhrál hockeyový zápas“ V Českých Budějovicích předpovídali jasnou prohru Pelhřimova. Budějovičáci tipovali jasnou výhru místního AC Stadion nejméně 15:1 .  Pelhřimovské mužstvo tedy poprosilo Monsignora, zda by s nimi jel a držel jim palec. F. B. Vaněk toto bral za samozřejmost a do Budějovic se s hokejisty vydal.

Pelhřimov brzo vyhrával 2:1, avšak: „Najednou Pejřimáci v koncích. Brankař Standa Rejna se přišoural do šatny: „Kluci, je zle. Mně se utrh na pravej botě kranflek, já hrát nemůžu!“ Co teď? Budějovičáci se však jim kolem potutelně smějí. Bez brankaře to musí prohrát!

V tom p. prelát: „Stando, počkejte, já se vám zuju, snad vám moje bota bude. Standovi zajiskřily oči, zkoušel botu páně prelátovu a pronesl: Fajn! Natáhl na ni brusli, pan prelát zas Standovu botu bez kranfleku.“ Pelhřimovský brankář se tedy vrátil na stadion s botou pana děkana Vaňka před 1500 netrpělivých diváků. Pelhřimovský brankář Rejna posílen papežským podpatkem chytal úspěšně všechny střely mířící na branku pelhřimovských hokejistů úspěšně chytal. Pelhřimov vyhrál, resp.: „Vyhrál ten kranflek páně prelátův, což Budějovičákům po čtyřech letech tímto prozrazujeme!“