První kluziště v Pelhřimově zařídil papežský prelát

František Bernard VaněkDěkan František Bernard Vaněk je osobností společenského života Pelhřimova, od roku 1937 byl čestným papežským prelátem. Po několika vlasteneckých kázáních byl roku 1942 zatčen Gestapem a odvezen do koncentračního tábora Dachau. Zemřel 1.4.1943. Velmi překvapivý je Vaňkův zájem o sport, a to především o hokej a tenis. Děkan považoval sport za velký přínos jak tělu – především osvěžení studentům, kteří celý den sedí v nezdravém vzduchu v učebnách a jsou bez pohybu – tak i mravní povzbuzení – „ušlechtilé zápolení“, které je při zápasech přítomno a jež nemá v mladém věku nikdy vyhasnout.

Tento zájem mu však byl vytýkán, neboť prý se nemůže sloučit s Vaňkovou důstojností. On se těmto výtkám nijak nebránil.

Z vlastní zkušenosti pozoroval, že sportování je pro mladé lidi prospěšné: „Znal jsem českou mládež už půl století a viděl jsem, že ji sport přivedl na lepší cesty. Kde dnes, jako to bývávalo, nese mladík prapor, na němž je napsáno: Volná myšlenka? Kde dnes dupárny, které dříve plnívaly nedospělé děti? Ani kouření, ani politikaření, ani holkaření nemá v mladém světě tolik otroků, jako mívalo na přelomu století.“

 

Vaňkovo umělé kluziště

F. B. Vaňkovi bylo velmi líto dětí, které si neměly v zimě u města kde zabruslit. Sloužil jim k tomu pouze malý rybníček, kde však neustále foukal silný ledový vítr, často se také na rybníku prolomil pod dítětem led a topilo se. Zanedlouho se Vaňkův nápad, jak vytvořit bezpečné umělé kluziště, stal realitou. Z potoka, jenž tekl vedle louky, se načerpala voda, bahnitá louka byla zavezena velkým množstvím hlíny – tak se zvýšila a vysušila, louku oplotili a opatřili ohřívárnou. Tak vzniklo díky monsignoru Vaňkovi kluziště, kde nacházely útočiště a sportovní vyžití jak děti, tak i dospělí, kluziště uprostřed města, opatřené elektrickým osvětlením a chráněné před větrem a nepřízní počasí.

Otec pelhřimovského hokeje

F. B. Vaněk založil i první hokejový klub v Pelhřimově. Často ho hráči pověřovali, aby jim před důležitým zápasem přivezl z Prahy hokejku, kterou má koupit na Národní třídě proti Vilímkovi.Ve svých pamětech se též zmiňuje o úsměvné historce, kdy vešel do obchodu se sportovními potřebami a pronesl své přání koupit hokejky. Prodavač si ho důkladně prohlédl a zeptal se, zda není monsignor Vaněk z Pelhřimova. Když odvětil, že ano, ale nechápe, jak ho může prodavač z Prahy znát, dotyčný odpověděl: „Inu, že je to jediná bílá vrána mezi monsignory, která tolik podporuje český sport!“

Patron hockeyového týmu

Dokonce v Lidových novinách (17.2.1941) vyšel článek o děkanovi Vaňkovi a jeho cestě s hokejovým mužstvem na zápas do Českých Budějovic s názvem “ Jak prelátův podpatek vyhrál hockeyový zápas“ V Českých Budějovicích předpovídali jasnou prohru Pelhřimova. Budějovičáci tipovali jasnou výhru místního AC Stadion nejméně 15:1 .  Pelhřimovské mužstvo tedy poprosilo Monsignora, zda by s nimi jel a držel jim palec. F. B. Vaněk toto bral za samozřejmost a do Budějovic se s hokejisty vydal.

Pelhřimov brzo vyhrával 2:1, avšak: „Najednou Pejřimáci v koncích. Brankař Standa Rejna se přišoural do šatny: „Kluci, je zle. Mně se utrh na pravej botě kranflek, já hrát nemůžu!“ Co teď? Budějovičáci se však jim kolem potutelně smějí. Bez brankaře to musí prohrát!

V tom p. prelát: „Stando, počkejte, já se vám zuju, snad vám moje bota bude. Standovi zajiskřily oči, zkoušel botu páně prelátovu a pronesl: Fajn! Natáhl na ni brusli, pan prelát zas Standovu botu bez kranfleku.“ Pelhřimovský brankář se tedy vrátil na stadion s botou pana děkana Vaňka před 1500 netrpělivých diváků. Pelhřimovský brankář Rejna posílen papežským podpatkem chytal úspěšně všechny střely mířící na branku pelhřimovských hokejistů úspěšně chytal. Pelhřimov vyhrál, resp.: „Vyhrál ten kranflek páně prelátův, což Budějovičákům po čtyřech letech tímto prozrazujeme!“

Odpovědět

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Grafickou podobu zajistil WebRex s.r.o.
 
Plastová okna