Začala římská fáze beatifikačního procesu služebníků Božích Václava Drboly a Jana Buly

V době represí komunistického režimu na počátku padesátých let vynesl totalitní režim rozsudky smrti nad kněžími Václavem Drbolou a Janem Bulou v souvislosti s případem „Babice“.

V březnu 2016 byla zahájena římská fáze svatořečení obou kněží z Vysočiny.  Šetření v Římě spočívá v prozkoumání všech dokumentů, schválení validity diecézní fáze procesu a vyhotovení Positio, tj. souhrnného zpracování výslechů a všech informací o Služebnících Božích. Z tohoto důvodu byl jmenován postulátor římské fáze řízení JUDr. Maria Cristina Bresciano.

“ Do jisté míry jde samozřejmě o symbolické gesto nejen církevní, ale i veřejné – vzhledem k tragické době totality a justičních vražd padesátých let,“ řekl historik a kandidát na senátora za KDU-ČSL Michal Stehlík.

Uskutečnění naděje brzkého blahořečení Služebníků Božích závisí z velké části na dostatku finančních prostředků. V nejbližší době bude jmenován Relator,  úředník kongregace zodpovědný za zpracování dokumentů.

Život kněze Buly

Jan Bula byl 29. července 1945  olomouckým pomocným biskupem Stanislavem Zelou vysvěcen na kněze. Svoji první mši svatou – primici – sloužil v rodném Lukově. V srpnu 1945 byl ustanoven jako kooperátor (kaplan) v Rokytnici nad Rokytnou.

Večer 25. února 1951 navštívil Ladislav Malý svého bývalého spolužáka Bulu na faře v Rokytnici. Pověděl mu několik smyšlenek o své práci a požádal o nocleh. Druhý den mu sdělil další lež, kterou si na určitou dobu získal jeho důvěru. Vyprávěl totiž historku o únosu pražského arcibiskupa Josefa Berana, kterého prý osvobodil se svými spolupracovníky z internace (věrohodnost této zprávy posiloval rozhlas informující o převozu internovaného arcibiskupa). Přáním arcibiskupa Berana prý bylo, aby ho před další cestou vyzpovídal spolehlivý kněz. Tuto prosbu nemohl Jan Bula odmítnout a dohodnul se s Ladislavem Malým na návštěvě arcibiskupa.

Během března a dubna navštívil „kapitán“ Malý faru v Rokytnici ještě několikrát. Když byla plánovaná návštěva arcibiskupa stále odkládána, Bula pochopil, že se jedná o Malého výmysl. Mezitím ovšem Malý pronikl mezi místní odpůrce režimu, kompromitoval mnoho lidí svými návštěvami a zasíláním dopisů a začal vybízet k ozbrojeným akcím a sabotážím. S tím Jan Bula nesouhlasil a žádal jej, aby odešel a neuváděl další lidi do neštěstí.

„Byli z pohledu kněžské služby skuteční mučedníci, zároveň je důležité připomínat konkretní oběti totality jako memento i pro přítomnost a budoucnost,“ řekl historik Stehlík.

Jan Bula byl 30. dubna 1951 v Rokytnici zatčen . Provedená prohlídka fary neprokázala přítomnost žádného usvědčujícího materiálu. Jasně však hovoří zpráva pro vyšetřovací oddělení: „Již to, že jest mladým knězem vysvěceným až po revoluci 1945, jest pro nás dostačujícím důkazem, že se v něm skrývá zarytý odpůrce lid. dem. zřízení. V daném případě, je-li nějaké podezření na jmenovaného z protistátních činů, využijme této příležitosti a zbavme jednoho parazita vlivu na dělnickou třídu, která jej musí živiti.“

Soudní proces proti skupině Bula a spol. byl přichystán na 13.–15. listopadu 1951. Kněz Bula odsouzen k trestu smrti, neboť „zneužil důvěry, jíž jako duchovní požíval mezi věřícími, k zločinné činnosti a náboženského přesvědčení farníků zneužíval k podpoře banditů a vrahů“.

Život kněze Drboly

Václav Drbola byl ustanoven k 1. březnu 1951 kooperátorem a správcem fary v Babicích, kam okamžitě nastoupil. U Václava Drboly, stejně jako u Jana Buly, byly hledány důvody pro zatčení a obvinění až při samotném vyšetřování. Vražda tří funkcionářů místního národního výboru v Babicích v noci 2. července 1951 umožnila, aby byly ze skupiny zatčených vybrány osoby, jež neměly být souzeny jako odpůrci režimu, nýbrž jako osoby mající vědomost o pachatelích kriminálního činu. Václav Drbola, který působil v samotných Babicích a bydlel v těsném sousedství školy, byl navíc nucen, aby se doznal k návodu samotné vraždy. trest smrti byl vynesen nad Janem Bulou i Václavem Drbolou z toho důvodu, že byli kněží. Tehdejší justice nesloužila spravedlnosti, nýbrž byla „převodovou pákou“ komunistické strany, jež chtěla diskreditovat konkrétní duchovní a tak vlastně celou církev. K tomu měla sloužit také štvavá propagandistická kampaň, která byla před Drbolovým odsouzením rozpoutána. Dezinformovaná veřejnost požadovala v hromadně sepisovaných rezolucích tvrdé tresty především pro obviněné kněze.  české vysílání stanice Radio Vaticana z 16. července 1951: „Není nám znám pravý důvod hrdelního trestu nad kněžími a katolickými laiky. Od oficielních zpráv se toho ani nedozvíme. Sotva šlo o důvody rázu politického, neboť kněží jsou od jakékoliv politické činnosti zrazováni svou řádnou duchovní vrchností i rozhlasem vatikánským. Zakazuje jim to jejich víra a konečně také rozum. Byli-li odsouzeni v souvislosti s obhajobou přirozených práv a nezadatelných práv lidské osobnosti, pak jsou pravými mučedníky…“

Václav Drbola (druhý zleva) a Jan Bula (první zprava) na společné fotografii

Zázraku netřeba

Zkoumání začíná na diecézní úrovni a biskup schvaluje zkoumání ctností člověka, který je „podezřelý“ z toho, že byl svatý. Toto zkoumání musí schválit také Vatikán a nesmí začít dříve než pět let po smrti daného člověka, avšak papež má pravomoc tuto dobu zkrátit (jak se stalo třeba v případě Matky Terezy).

Po ukončení tohoto kroku je zkoumaná osoba prohlášena za služebníka Božího a celé zkoumání se přesouvá na Kongregaci pro svatořečení. Ta přiděluje postulátora, jenž shromažďuje potřebné informace o daném kandidátovi. Kongregace poté může navrhnout papeži, aby služebníka Božího označil za ctihodného.

Další postup záleží na tom, zda byl ctihodný mučedníkem. Byl-li jím, papež pouze vydá prohlášení o mučednictví, které umožňuje beatifikaci, po které mučedník dostává přízvisko blahoslavený a den v církevním kalendáři. Pokud mučedníkem nebyl, je zapotřebí autentického zázraku na jeho přímluvu; jedná se většinou o zázračné uzdravení, jehož objektivitu lze určitým způsobem prokázat.

“ Blahořečení Služebníků Božích Václava Drboly a Jana Buly se týká domnělého mučednictví, není třeba důkazu zázraku na jejich přímluvu,“ řekl administrátor řízení svatořečení Karel Orlita.