Pověsti z Vysočiny: O loupežnících na Štarkově

Zříceniny hradu Skály, nazývaného též Štarkov nebo Stařechovice, se vypínají na vysoké skále poblíž Nového Jimramova v okrese Žďár nad Sázavou již mnoho věků.

Vypravuje se, že se zde občas zjevuje přízrak skupiny loupežníků, hlídajících svůj poklad.

Tenkrát, psal se věk šestnáctý, opustili páni hrad a na jejich místě se usadila tlupa loupežníků. Zpustlý hrad se jim stal výbornou skrýší pro sebe i pro naloupené poklady.

Brzy se však přihodila lapkům nemilá věc. Voda v hradní studni začala vysychat. Bylo parné letní odpoledne, loupežníci se právě navrátili na své sídlo a chtěli se napít alespoň vody, když nebylo nic lepšího po ruce. Čekalo je ale nepříjemné překvapení. Ve studni už nebyla skoro ani kapka.

Všichni loupežníci láteřili a jejich vůdce pravil: „Snad jen ďábel by nám mohl pomoci, milý braši.“ A tu se před nimi objevilo čertisko, umouněné od popela, s dlouhými zatočenými rohy.

„bo ode mě chcete, že máte tu drzost volat mě na zem,“ pravil rozzlobeným hlasem čert a divoce zakoulel očima. Loupežníci se pekelníka jaksepatří polekali a když se vzpamatovali, řekl jejich vůdce: „Potřebovali bychom, aby se voda do studně navrátila.“ Ďábel odkudsi vytáhl ohořelý pergamen a předložil jej před vůdce lapků. „Podepiš a vody budete mít víc než dost.“

Loupežník neváhal, brkem si probodl ruku a krví chtěl smlouvu podepsat. Vše se odehrávalo na okraji studny a lapka při podepisování náhle spadl dovnitř a čert zmizel s ním.

Loupežníci se na vše polekaně dívali a nevěděli, co si bez vůdce počnou. A jak to tak bývá, strhla se divoká mela o to, kdo z nich se stane novým vůdcem. Toho využilo panské vojsko, zaútočilo na hrad, brzy jej dobylo a zapálilo. Loupežníky tenkrát do jednoho pobili a jejich poklady, ty se při té potyčce propadly do nitra země a bortící se zdi je ještě zasypaly.

A od té doby se prý loupežníci kolem zřícenin zjevují a bedlivě střeží svoje poklady.

O historii hradu čtěte více přímo zde.