S otázkou aktivistů pro místní referendum ve Stonařově má problém Ministerstvo vnitra

Místní aktivisté doručili na podatelnu Městyse Stonařov na Jihlavsku návrh na vyhlášení místního referenda. V návrhu jsou dvě otázky, problém je s formulací druhé otázky:

„Souhlasíte s tím, aby městys Stonařov a jeho orgány v rámci samostatné působnosti umožnily na katastrálním území městyse Stonařov výstavbu větrných elektráren
pouze na základě takové smlouvy nebo dodatku ke smlouvě, jejichž návrh byl odsouhlasen v místním referendu?“

Kompletní stanovisko Ministerstva vnitra:

Druhou otázku však neshledáváme jako způsobilou k předložení oprávněným osobám. Případné vítězství odpovědi „ANO“ by znamenalo, že v případě budoucího zájmu stavět větrné elektrárny ve Stonařově by návrh smlouvy či dodatku ke smlouvě musel nejprve být posvěcen dalším místním referendem.

Domníváme se, že takto místní referendum uspořádat nelze, neboť shledáváme podobnost s případem, kterému se věnoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV.ÚS 223/04. V něm vyjádřil, že nelze konat referendum o referendu. Takové cyklení není ústavně přípustné. Pokud by totiž první referendum vedlo k závaznému
výsledku, zastupitelstvo by podle § 49 zákona o místním referendu bylo povinno vyhlašovat další referenda, kdykoliv by se chystala nějaká smlouva o výstavbě větrných elektráren. Tím by se ovšem obcházela ustanovení zákona o místním referendu ohledně rolí obecního úřadu, rady a zastupitelstva (např. že zastupitelstvo vyhlašuje místní referendum z vlastní iniciativy nebo na základě návrhu přípravného výboru).

Rázněji v tomto směru hovořil Krajský soud v Hradci Králové v usnesení sp. zn. 30 Ca 18/2004-10, které Ústavní soud přezkoumával a akceptoval ve výše citovaném nálezu. Krajský soud přímo konstatoval, že „Zákon o místním referendu však stanoví v § 8 až § 11 určité náležitosti a procedurální postup, které musí být splněny pro to, aby místní referendum mohlo být vyhlášeno. Zákonná ustanovení by v daném případě u ‚dalšího‘ referenda ztratila zcela smysl, protože zastupitelstvo by již bylo bez dalšího zavázáno je vyhlásit. Takový postup by dle krajského soudu byl v hrubém rozporu se zákonem o místním referendu, neboť o vyhlášení referenda rozhoduje zastupitelstvo obce. Předmětem rozhodovací činnosti občanů obce v místním referendu tak má být otázka řešící věc patřící do samostatné působnosti
obce (srov. § 6 zákona o místním referendu), nikoli otázka podmiňující konání dalšího místního referenda.“.

Nic nebrání občanům Stonařova, aby i v budoucnu vytvářeli přípravné výbory a pokoušeli se dosáhnout konání dalších místních referend na předmětné téma. Nelze však jejich pořádání do budoucna přikázat (resp. zajistit) jediným referendem.
Na základě výše uvedeného se domníváme, že pouze první z otázek odpovídá zákonu a lze o ní vyhlásit místní referendum [§ 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu].

Připomínáme, že Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. Ars 1/2019–38 vyslovil, že pokud některé otázky z návrhu nelze připustit, musí zastupitelstvo vyhlásit místní referendum jen a pouze o těch otázkách, které jsou z hlediska zákona v pořádku.

Závěrem sdělujeme, že výše uvedené stanovisko není právně závazné, neboť závazný výklad právních předpisů může provádět pouze příslušný správní soud.