Stavební odvolání na pohodu bydlení chotěbořských obyvatel zamítnuto

Stavební povolení na obdélníkovou přístavbu ke stávajícímu zdravotnickému zařízení bylo Stavebním úřadem v Chotěboři vydáno správně . V přístavbě se dvěma nadzemními podlažími budou ordinace ambulantních lékařů, technické a sociální zázemí a lékárna. Přístavba bude na technickou infrastrukturu napojena pomocí stávajících přípojek zdravotnického zařízení.

Odvolatelé v textu podaného odvolání namítali nesoulad umisťování stavby s územním plánem a tím dotčení jejich práv, zejména právo na příznivé životní prostředí a pohodu bydlení, a napadli závazné stanovisko Městského úřadu Chotěboř, oddělení územního plánování, GIS a památkové péče ze dne 16. 3. 2020, jehož závěr zněl, že stavební záměr je přípustný, což potvrdil po přezkoumání tohoto závazného stanoviska i Krajský úřad kraje Vysočina, odbor územního plánování a stavebního řádu.

Stavební záměr je tedy dle příslušných dotčených orgánů v souladu s územním plánem, což také znamená, že záměrem nebude ovlivněna ani kvalita bydlení nad zákonnou přípustnou míru a ani pohoda bydlení odvolatelů.

Oddělení životního prostředí na odboru stavebního úřadu a životního prostředí Městského úřadu Chotěboř ve svém vyjádření také nezjistilo žádné pochybení či škodlivost předmětné stavby vůči životnímu prostředí.

Odvolatelé nijak ani nespecifikovali, jak by předmětná stavba ovlivnila jejich právo na pohodu bydlení nebo příznivé životní prostředí. K tomu je nutno uvést, že stavební úřad soulad s územním plánem neposuzuje, jak tomu bylo dříve. Nemusí tedy obhajovat či odůvodňovat stavební záměr z hlediska souladu s územním plánem, neboť je vázán posouzením a závěry závazného stanoviska příslušného dotčeného orgánu na úseku územního plánování. Stavební úřad proto v odůvodnění napadeného rozhodnutí cituje závěry závazného stanoviska Městského úřadu Chotěboř, oddělení územního plánování, GIS a památkové péče a nejen z něj pak dovozuje logické souvislosti.

V tomto závazném stanovisku sice není posouzení komerčního či nekomerčního charakteru předmětné stavby, avšak Krajský úřad kraje Vysočina, odbor územního plánování a stavebního řádu ve svém závazném stanovisku toto posouzení doplnil, přičemž toto posouzení bylo odůvodněno řádně a vyčerpávajícím způsobem se závěrem, že se jedná o nekomerční občanskou vybavenost i k přihlédnutí k možnosti hrazení lékařských úkonů či zakoupení volně prodejných léků nebo doplňků stravy v lékárně.

Stavební úřad se tedy dobře vypořádal s námitkou v rámci svých pravomocí, když správně zhodnotil, že se nejedná o občanskou vybavenost komerčního charakteru.

Vypořádáním s námitkou ohledně potřebného počtu parkovacích stání se stavební úřad zabýval řádně a dostatečně a s jeho závěry se odvolací orgán ztotožňuje. Odvolací orgán zde musí informovat odvolatele, že přístavba není novostavbou, jak se domnívají, ale změnou dokončené stavby (stávající stavby), tudíž pro tento případ se lze odkázat na čl. 14.1.4 normy, kde je uvedeno (cituji): U staveb stávajících a u dostaveb proluk, jejichž dimenze neumožňuje zajistit potřebu stání v ploše stavby, se výpočet použije přiměřeně podle zvláštního předpisu.

V souvislosti s posouzením parkování zpracované Ing. arch. Jiřím Markem jako autorizovanou osobou je nutné upozornit odvolatele na to, že odpovědnost za správnost vyhotovení projektové dokumentace a navrženého řešení vyplývá z ustanovení § 159 stavebního zákona, jakož i ze zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, proto o tomto stavební úřad nepochybuje, ani posouzení parkování nevyvrací.

Tvrzení odvolatelů o nesprávnosti posouzení parkování navíc ani nebylo v průběhu řízení doloženo žádným protichůdným dokumentem či posudkem vypracovaným autorizovanou osobou. Odvolací orgán v problematice nedostatku parkovacích míst chápe odvolatele, neboť tento problém se netýká jen města Chotěboř, ale jedná se o problém ve větším měřítku zasahující skoro každé větší město. V tomto ohledu je však nutné podotknout, že parkoviště před bytovým domem ve spoluvlastnictví odvolatelů a dalších účastníků řízení možná bylo vybudováno spolu s tímto bytovým domem, jak tvrdí odvolatelé, ale nachází se na veřejném prostranství ve vlastnictví Města Chotěboř. Není tedy vyhrazeno pouze pro obyvatele tohoto bytového domu a může tam parkovat kdokoliv, neboť je veřejně přístupné. Není tedy na místě požadovat po stavebníkovi doložení smluvního vyhrazení parkování pro stavebníka, neboť ani odvolatelé nedisponují oprávněním vyhrazeného parkování před bytovým domem v jejich spoluvlastnictví s dalšími účastníky řízení. Také není pravdou, že nelze již na existující parkovací místa napsat, že slouží pro určité stavby, jak tvrdí odvolatelé.

Z běžné praxe je známo a existují taková parkovací místa, která si právnické nebo i fyzické osoby od měst či jiných subjektů nebo osob za určitý poplatek pronajímají či kupují a ty jsou pak označena příslušnými dopravními značkami a slouží pouze a výhradně k jejich parkování. Odvolací orgán k této problematice doplňuje, že ke stanovení jakýchkoliv podmínek týkajících se provozu či dopravy v klidu na místních komunikacích je kompetentní jejich vlastník (v tomto případě Město Chotěboř), případně pak jím pověřený správní orgán.

K námitce ohledně řešení zastavení zásobovacích aut musí odvolací orgán odvolatelům sdělit, že toto není předmětem řízení a projekt toto ani neřeší, neboť z projektové dokumentace, jakož i z výroku napadeného rozhodnutí stavebního úřadu, je zřejmé, že zásobování lékárny zůstává stávající přes zádveří objektu. Vyjádření či stanovisko příslušného dotčeného orgánu státní správy posuzujícího návrh řešení dopravy v klidu a obslužnosti stavby by tak nebylo účelné, neboť vše v problematice jak parkování, tak zásobování zůstává stávající, jak již bylo uvedeno výše. Postihy či kontrolování situací jako jsou například neprůjezdnost ulice či nesprávné parkování sanitních vozidel či zásobovacích vozidel navíc přísluší pouze orgánům veřejného pořádku, popř. příslušnému odboru Městského úřadu. K namítaným procesním chybám odvolací orgán uvádí, že spisový materiál neobsahuje žádná rozhodnutí o tom, že by úředníci stavebního úřadu byli vyloučeni z řízení o povolení kácení dřevin pro předmětnou stavbu. Lze ale souhlasit s odvolateli pouze v tom, že se v řízení o povolení kácení dřevin a v řízení o vydání společného územního a stavebního řízení jedná o stejnou parcelu, konkrétně o pozemkovou parcelu č. 1357/16 v k.ú. Chotěboř. Nejedná se však o procesně stejné řízení, jak se domnívají odvolatelé. Je to především proto, že obě řízení jsou zcela odlišná a jasně specifikované každé jiným právním předpisem.

Rozhodnutí o povolení kácení dřevin je vydáváno dle ust. §8 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny správním orgánem na úseku životního prostředí a rozhodnutí ve společném územním a stavebním řízení (tvz. „společné povolení“) je vydáváno dle ust. §94p stavebního zákona správním orgánem na úseku stavebního řádu. Dále se také nejedná o procesně stejné řízení z důvodu jiného předmětu řízení, v jednom řízení se povoluje kácení dřevin rostoucích mimo les a v druhém řízení se povoluje přístavba předmětné stavby.

Z výše uvedeného tedy logicky vyplývá, že Městský úřad přistupuje k těmto dvěma věcem zcela rozdílnými způsoby. Vyloučení úředníků z jednoho druhu řízení totiž vždycky neznamená automatické vyloučení i z druhého druhu řízení. O vyloučení úředníků z dalšího jiného řízení je tedy nutné opět usilovat v jeho průběhu a to například vznesením námitky o podjatosti úředníků či jiných osob. Žádná taková skutečnost však ze spisového materiálu není patrná.

Odvolací orgán dále také uvádí, že z odůvodnění odvoláním napadeného rozhodnutí je patrné, že stavební úřad se všemi námitkami vznesenými jak v průběhu řízení, tak po vydání rozhodnutí, řádně a dostatečně zabýval. Smyslem jak odůvodnění nevyhovění námitkám, tak také i odvolání, není bezhlavě reagovat na každou větu uvedenou či napsanou odvolateli do svých námitek během řízení či do odvolání po vydání rozhodnutí, nýbrž porozumět obsahu námitek či odvolání a ty pak buď potvrdit, nebo vyvrátit. Odvolací orgán z důvodu výše uvedeného proto konstatuje, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí lze objevit všechny přiměřené reakce na námitky vznesené jak v průběhu řízení, tak i na námitky uvedené v odvolání, neboť jsou téměř totožné

Kraj Vysočina jako odvolací orgán v obecné rovině také uvedl, že proces společného územního a stavebního řízení se řídí ustanoveními §§ 94j až 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) a navazujícími ustanoveními vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu a vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území. Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb v příloze č. 8 stanovuje obsahové náležitosti dokumentace pro vydání společného povolení. Zpracovává se v rozsahu a podrobnostech na podmínky v území a charakter stavby. Ustanovení § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb. stanoví náležitosti společného povolení.

Účastenství ve společném územním a stavebním řízení upravuje § 94k stavebního zákona, přičemž z něho vyplývá, že postavení účastníka náleží stavebníkovi, obci, na jejímž území má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, vlastníkovi stavby, na které má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo tomu, kdo má ke stavbě jiné věcné právo, neníli sám stavebníkem, vlastníkovi pozemku, na kterém má být požadovaný stavební záměr uskutečněn, není-li sám stavebníkem, nebo tomu, kdo má jiné věcné právo k tomuto pozemku, a osobě, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.

Ustanovení § 94l umožňuje žadateli podat žádost o vydání společného povolení a za předpokladu, že stavebník k žádosti připojí i náležité přílohy, je zahájeno společné územní a stavební řízení. V ustanovení § 94m stavebního zákona je uvedeno, že stavební úřad oznámí zahájení řízení a k projednání žádosti nařídí ústní jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě, oznámení o konání ústního jednání se doručí nejméně 15 dnů předem. Stavební úřad může upustit od ústního jednání, jsou-li mu dobře známy poměry v území a žádost poskytuje dostatečný podklad pro posouzení záměru.