Dálnici mají ovládat dobrovolníci aneb Žádný řidič nesmí být diskriminován

Brzy bude vypsáno nové výběrové řízení pro odstraňování překážek provozu na dálnicích a rychlostních silnicích. Ředitelství silnic a dálnic ČR totiž vyprší stávající smlouvy s odtahovými firmami – na některých úsecích komunikací k tomu dojde již letos.

Médii a různými zájmovými skupinami bývá v této souvislosti často manipulována veřejnost s tím, že si běžný řidič nebude moci zajistit odtah sám, ať již svými silami, nebo svou smluvní pojišťovnou, což
ovšem není pravda. Pokud je řidič schopen neprodleně vozidlo odstranit a neomezovat provoz, jeho právo je mu ponecháno. Pokud však příslušník policie rozhodne, že vozidlo tvoří překážku provozu, musí být jasně stanovené, kdo ji odstraní.

Typickou překážkou provozu je ve většině případů jeden, nebo i více zahraničních kamionů (často migrujících skrze Českou republiku), které po nehodě na dlouhou dobu zablokují dálniční těleso, čímž vznikají obrovské kolony. Ostatní řidiči se dostávají do pasti, ze které nelze uniknout.
Dle nového modelu, který by měl nahradit současný systém a který má v dalších letech platit, bude ovšem termín překážka provozu ztrácet na významu a řidičům zahraničních kamionů po nehodách bude
ponecháno právo zavolat si svou odtahovou službu např. z Bulharska, Rumunska apod. Odůvodněním této politiky je to, že nikdo nesmí být diskriminován.

Otázka, která nastává, je však taková, zda nejsou právě diskriminováni ostatní, převážně čeští řidiči, kteří v těchto kolonách uvíznou a budou čekat
hodiny, ne-li dny, než zahraniční odtahová společnost přijede kamion vyprostit, přeložit náklad, a tím řidiče vysvobodit. Tyto operace jsou velmi náročné z hlediska speciálního vybavení, těžké techniky či počtu zasahující pracovní síly s nutnými dlouholetými zkušenostmi. Bylo by asi naivní věřit tomu, že takovýto konvoj dorazí ze zahraničí v rozumné době a zahájí rychlé a efektivní práce.

V současné době je systém nastaven tak, že ŘSD před cca pěti lety vysoutěžilo firmy, které zodpovídají za přidělené úseky komunikací. Vesměs se jedná o nejlépe technicky a personálně vybavené odtahové a vyprošťovací firmy, které musí mít výjezdové místo přilehlé ke svěřenému
dálničnímu úseku.

Tyto firmy musí být vybaveny smluvně definovanou speciální technikou, jako jsou např. jeřáby s nosností nad 50 tun, vyprošťovací speciály, sady vyprošťovacích vaků apod. Tato technika musí být připravena na svém stanovišti k okamžitému výjezdu. Tato služba není hrazena státem.

Personál se musí střídat na výjezdových místech podobně, jako je tomu u profesionálních hasičů. Tuto službu lze srovnat s profesionálními hasiči nejenom svou směnností, ale také cvičením na hypotetické situace. Pokud zrovna nejsou odtahy, personál se musí technicky zdokonalovat ve svém
oboru. Každý zásahový řidič musí znát po paměti všechna speciální vozidla, kterými pohotovostní firma disponuje, musí ovládat používání vyprošťovacích vaků (vaky jsou používány zřídka, ale pro zajištění provozu na dálnicích jsou nezbytné), musí dokonale ovládat techniku, kterou využijí např. jednou za dva roky při hromadných nehodách, nebo v nepřístupném svažitém terénu. Personál se musí neustále připravovat na jakýkoliv zásah, který může přijít, a průběžně se i seznamovat s možnými neoficiálními
silničními nebo polními nájezdy, kterými lze objet stojící kolonu a v přiděleném úseku zasáhnout.

Blížící se konec těchto služeb lze přirovnat ke končícím profesionálním hasičům a přenosem jejich práce na hasiče dobrovolné. Dobrovolní hasiči jistě dělají svou práci s maximálním nasazením a jsou jistě velice motivováni, ale stále se jedná o dobrovolnou činnost. Nelze přeci zrušit profesionální hasiče s tím, že dobrovolní jsou diskriminováni a mají provádět stejné zásahy jako ti profesionální. Pravděpodobně by tento čin měl dopad na životy a zdraví lidí, ale také by zapříčinil veliké ekonomické ztráty.

Naprosto stejnou paralelu můžeme vidět na českých dálnicích, kde profesionálům pomalu zvoní hrana.