VÍME PRVNÍ: Za minutu dvanáct. Soud vyhodil šéfa Čajánka z úzkokolejky

Bezmála čtyři měsíce sleduje insolvenční soud přes přetrvávající skepsi v poctivé úmysly Jindřichohradeckých místních drah a jejího vedení při péči o uchování hodnoty a rozsahu majetkové podstaty a provozování svého podniku v rámci zbývajících ekonomických aktivit v probíhajícím insolvenční řízení v naději, že nejen jeho, ale též ostatní procesní subjekty, zejména své věřitele, přesvědčí o opravdovém zájmu nejen na uchování materiální hodnoty majetkové podstaty v zájmu co nejvyššího uspokojení svých věřitelů jako klíčovém imperativu, resp. definiční podmínce každého insolvenčního řízení, ale tím pádem i na uchování její hodnoty historické, kulturní a nepochybně i společenské, bude-li zde předpoklad znovuobnovení provozu na úzkokolejných drahách, které dříve provozovala.

Jakkoliv se uJindřichohradecké místní dráhy evidentně vzdaly vlastní představy, že tento provoz sama obnoví, mělo by i jí být více než jasné, že hodnotu majetkové podstaty, resp. drah uchová pro futuro nejlépe právě jejich opětovné (a včasné) zprovoznění.

Život, který pak vlaky rozvezou i do nejzapadlejších koutů každé z obou tratí, je přirozeným předpokladem ochrany souvisejícího majetku a tuto funkci naplní nepochybně lépe než jakákoliv (sic namátková) občasná fyzická kontrola či vzdálený kamerový dohled nad jinak chátrajícím majetkem.

Jinak řečeno – pokud by si firma Jindřichohradecké místní dráhy skutečně uvědomovala význam (alespoň možnosti) obnovení provozu a pokud by jí na úzkokolejce jako takové opravdu záleželo, musela by sama od sebe od prvního okamžiku tohoto řízení, resp. znovu nejpozději od navrácení dispozičních oprávnění v lednu t.r., činit vše pro to, aby se provoz na dráze, realizovaný kýmkoliv, obnovil co nejdříve, či by se pro to učinily alespoň nezbytné předpoklady.

Kdo jiný než dlužnice měl od počátku tohoto řízení všechny trumfy v ruce? Kdo jiný než dlužnice měl nejlépe znát pravidla a zákonitosti (a též záludnosti) provozu úzkokolejné dráhy, když provoz po mnoho let zajišťovala a měla tudíž neoddiskutovatelnou výhodu oproti komukoliv jinému? Kdo jiný než dlužnice dostal od Vrchního soudu v Praze navrácením dispozičních oprávnění (ještě jednu) šanci prokázat své upřímně poctivé úmysly? A výsledek? Prokazatelně snížená hodnota majetkové podstaty v řádu milionů Kč a trend, který vyvolává (nejen u insolvenční správkyně) oprávněnou obavu, zda prostředky chybějící v majetkové podstatě neohrozí vůbec samotný průběh insolvenčního řízení, když poškození věřitelů neadekvátní péčí dlužnice o hodnotu majetkové podstaty je již jen z jejího rozsahu evidentní (nemluvě o potenciálně druhotných efektech neproduktivní činnosti dlužnice, jako je omezené či spíše již vyloučené čerpání veřejných podpor v letošním roce nezbytných pro udržování technického stavu drah v odpovídající kvalitě, jak zmínila insolvenční správkyně, či snížení hodnoty případného výtěžku ze zpeněžování neudržovaného majetku dlužnice, nadto bez souvisejících úředních povolení apod.)

Sečteno a podtrženo: majetková podstata je konzumována rychlostí 600 až 750 tis. Kč měsíčně {pro srovnání: v únoru 2023 bylo na účtech majetkové podstaty 5,6 mil. Kč, zatímco k 3. 5. 2023 pouze cca 4 mil. Kč + cca 300 tis. Kč na účtech dlužnice a blížící se splatnost mezd za duben 2023 představuje další výdaj v částce cca 500 až 600 tis. Kč}, příjmy do majetkové podstaty jsou minimální či nulové – dílna od března neprodukuje žádnou významnější činnost (krom výše zmíněných lakýrnických prací v hodnotě cca 120 tis. Kč), nové zakázky se neuzavírají, popř. nerealizují, a zruční zaměstnanci jako prakticky jediné „hodnotné a stěží nahraditelné nehmotné aktivum dílny“ bez vidiny další perspektivy odcházejí, pronájmy rovněž negenerují možné příjmy, o povolení provozovatele dráhy dosud nebylo vinou dlužnice ani požádáno, obchodní závod není fakticky řízen a tento trend je neměnný a bez vidiny toho, že se v dohledné době přičiněním dlužnice obrátí.

Firma Jindřichohradecké místní dráhy jako dlužnicr tak vlastní pasivitou a okázalou a vesměs toliko verbální aktivitou prokazatelně snížila rozsah (hodnotu) majetkové podstaty o stovky tisíc Kč, spíše však miliony Kč za dobu, kdy jí byla Vrchním soudem v Praze navrácena dispoziční oprávnění a snižování hodnoty majetkové podstaty obdobným tempem hrozí i nadále.

Soud totiž nezaznamenal, že by zde byla v počínání dlužnice patrná (alespoň) sebemenší snaha na změnu tohoto pro věřitele nepříznivého trendu. Nadto z vyjadřování dlužnice je v poslední době seznatelný neskrývaný záměr svůj majetek (podnik) – ideálně pod „taktovkou“ dlužnice, resp. jejího vedení, což umožní jedině reorganizace – již jen zpeněžit, přičemž kdysi proklamovaná snaha reorganizovat podnik s cílem vlastními silami znovu obnovit provoz na úzkokolejných drahách se ze slovníku dlužnice postupně vytratil jako pára nad hrncem.

K uvedeným výše zmíněným zjištěním se opakovaně vyjadřuje též dlužnice, přičemž je primárně toho názoru, že pochybnosti o schopnostech ekonomického řízení a hospodárnosti vedení podniku nemohou být důvodem pro nařízení předběžného opatření a omezení dispozičního oprávnění, když není ani tvrzeno, natožpak osvědčeno, že by počínání dlužnice směřovalo ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Prozatímní věřitelský výbor se dle dlužnice na jednání dne 13. 2. 2023 jednomyslně usnesl, že nepovažuje za vhodné, aby dispoziční oprávnění k majetkové podstatě přešla v plném rozsahu na insolvenční správkyni před případným prohlášením konkursu.

Přestože dlužnice rozporuje námitky insolvenční správkyně ohledně nedostatečného poskytování součinnosti, i kdyby tomu tak bylo, nemá být dle názoru dlužnice předběžné opatření institutem sloužícím k zajišťování takové součinnosti. Zároveň odmítá jakékoliv závěry o rezignaci na aktivní snahu obnovit provoz svého podniku. Naopak v rámci návrhu na zrušení předběžných opatření soudu prvního stupně představila koncept obnovy provozu pro letní sezonu 2023, který je dle názoru dlužnice realistickou konzervativní variantou na bázi komerčního rizika zájemce a v maximální možné míře minimalizuje potenciální rizika na straně dlužnice a jejích věřitelů. Není dle dlužnice v kompetenci soudu prvního stupně, aby hodnotil, v jakém konkrétním rozsahu bude obnoven provoz podniku dlužnice, tj. zda tomu tak bude na jedné či obou tratích ve vlastnictví dlužnice. Za celou dobu trvání insolvenčního řízení nebylo podle ní osvědčeno, že by omezení dlužnice v nakládání s majetkovou podstatou nebylo dostatečným, dlužnice jej nerespektovala nebo zde byla důvodná obava, že jej respektovat nebude.

V důsledku nařízených předběžných opatření je významně omezena akceschopnost dlužnice, i její možnost jakkoliv efektivně pracovat na dojednání konkrétní spolupráce s případnými zájemci, když nelze bez součinnosti insolvenční správkyně tuto záležitost konstruktivně posunout kupředu.

Dle dlužnice panuje zároveň nejistota, kdo je v rámci aktuálně nastavených dispozičních oprávnění vůbec osobou odpovědnou vést jednání s jednotlivými zájemci, resp. kdo je pak oprávněn přijímat související rozhodnutí.

Dlužnici jsou za současně nastavených dispozičních oprávněních v dalším postupu kladeny překážky v podobě z jejího pohledu zástupných důvodů. Z jednání dlužnice je zřejmé, že je připravena situaci aktivně řešit, když mimo jiné zajistila vedení účetnictví externím subjektem po ukončení pracovního poměru zaměstnankyně účetního oddělení, učinila posun ve vymáhání pohledávek za objednateli služeb, dojednala realizovatelnou variantu pojistné smlouvy k pojištění majetku, provádí inventarizaci majetku, připravila podklady pro nákup majetkové účasti ve společnosti, na kterou mají být zajištěny licence k provozování dráhy tak, aby byla připravena neprodleně po odsouhlasení dalšího postupu a rovněž dojednala nabídku WTT s.r.o. Sama dlužnice by si samozřejmě přála, aby se uvedené záležitosti dařilo řešit rychleji a operativněji.

Dlužnici je však jakýkoliv efektivní a konstruktivní postup významně ztížen, ne-li zcela znemožněn, když jí dosud bylo plně omezeno samostatné nakládání s majetkovou podstatou.

Předně nutno zdůraznit, že upozorňování dlužnice na údajně složitou kooperaci s insolvenční správkyní za trvání jak předběžných opatření, považuje soud přinejmenším za alibistické obhajování vlastní pasivity, nedostatečné invence a ztráty vlastní důvěry, když vedení dlužnice si dle názoru soudu zřejmě již před časem uvědomilo bezvýchodnost situace, do které za jeho řízení provoz podniku dlužnice dospěl, ale (k překvapení soudu) ztratilo i zájem na (pokud možno) důstojném ukončení své účasti na provozování úzkokolejných drah v okolí Jindřichova Hradce.

Jak dokládají četné historické příklady (Henry Ford, Henry Heinz, Walt Disney, Elton John aj.), bankrot může postihnout kdekoho, nevyhýbá se nikomu (včetně prezidentů) a mnohdy není ani důsledkem selhání samotného dlužníka, ale spíše souhrou (objektivních) okolností (jako kupř. bankrot svého času dominantních amerických aerolinek Eastern Airlines).

Účelem insolvenčního řízení totiž primárně není hledání viníků nastalé nepříznivé ekonomické či dluhové situace, jeho smyslem je řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů.

Pokud ale k úpadku již dojde, očekává se, že (zejména poctivě jednající) dlužník bude dělat vše pro to, aby se minimalizovaly potenciální „škody“, jakkoliv široce, zdánlivě vágně a možná až neurčitě tato teze může vyznívat. I v právě projednávané věci tak (nejspíš nejen) soud očekával, že dlužnice, jako osoba s dispozičním oprávněním, vyvine maximální úsilí pro (přinejmenším) uchování hodnoty majetkové podstaty pro své věřitele (k zajištění co největšího výtěžku případného zpeněžení), jakož i k co nejdřívějšímu obnovení provozu na drahách, ať už by jej měl zajišťovat kdokoliv, a to vše za součinnosti (k tomu v každém okamžiku připravené) insolvenční správkyně.

Stručně řečeno: iniciativa měla v tomto směru (v ideálním případě) vycházet především od dlužnice, a pokud tomu tak nebylo, měla dlužnice vzít přinejmenším v potaz rady a doporučení insolvenční správkyně, popř. PVV, neboť ty mj. směřovaly k urychlené (finanční) stabilizaci podniku dlužnice a ve svém důsledku by zajistily rovněž předpoklady pro potenciální obnovení provozu úzkokolejných drah a tím pádem i další případné zájemce o zpeněžovaný podnik, pokud by k němu v návaznosti na rozhodování schůze věřitelů mělo (vůbec) dojít. Dlužnice ale nebyla dle názoru soudu ochotna podřídit se transparentním pravidlům nastaveným pro výkon dispozičního oprávnění, a tudíž docházelo k neefektivnímu vynakládání úsilí k zajištění řádného průběhu insolvenčního řízení a úsilí k zajištění majetkové podstaty tak, aby zůstala zachována pro budoucí uspokojování pohledávek věřitelů.

Nebyl to jen soud, kdo si reálného přístupu dlužnice k uchování hodnoty majetkové podstaty neefektivním a ekonomicky naprosto nezodpovědným vedení podniku všiml. Jistě nelze pochybovat o tom, že nejblíže ke zhodnocení přístupu (vedení) dlužnice k dílně jako poslednímu potenciálně významnějšímu zdroji příjmů do majetkové podstaty mají její vysoce odborně kvalifikovaní zaměstnanci. Ti, tedy osm zaměstnanců dílny včetně vedoucího oprav, ve svém podání označeném jako „stížnost“ uvedli, že úmyslným podrýváním veškeré příjmové činnosti ředitelem Ing. Čajánkem jsou nedobrovolnými svědky cílené likvidace zbytku firmy. Zatímco pod vedením insolvenční správkyně se chod dílny stabilizoval, dílna si na svou činnost s rezervou vydělala a do budoucna byl potenciál zisky dále navyšovat, vše se změnilo po návratu Ing. Čajánka zpět do výkonné funkce od 11. 1. 2023, jenž v rozkladu zbytku společnosti plynule navázal tam, kde před tím skončil. Jeho přístup byl opět neslučitelný se zdravým přístupem k vedení firmy, což zaměstnanci dlužnice demonstrovali na příkladech, jako je donucení zákazníka zrušit již nasmlouvanou zakázku přehnaným navyšováním ceny, umělým protahováním procesu objednávání zakázek, nečestným jednáním se zákazníky a pošpiněním dobrého jména dílny, chaotickou organizací mimořádných inventur, během kterých mohly pokračovat zisky z externích zakázek, nezájem o téma zakázek na poradách, přesouváním mechaniků na nevýdělečné činnosti, nedodržením výplatního termínu mezd za leden a neproplácením slíbených finančních záloh na hrazení materiálu pro zakázky a režijní náklady.

Výdělečné činnosti opravárenské dílny jsou tudíž opakovaně házeny klacky pod nohy. Insolvenční správkyně v tomto směru již dříve uvedla, že téma zakázek pro opravárenskou dílnu je řešeno na poradách pouze okrajově, většinou až k její připomínce, a doplnila rovněž , že zaměstnanci dílny (krom lakýrníka) se mj. podíleli na inventarizaci majetku, což ale mohli zajišťovat brigádníci či dobrovolníci, jak tomu bylo v období, kdy měla dispoziční oprávnění ona sama, a nikoliv odborníci z dílny, jejichž práce by mohla generovat znatelné příjmy pro majetkovou podstatu.

Údajné výtky ohledně toliko předstíraného, resp. nikoliv opravdového zájmu dlužnice na obnovení provozu na dříve provozovaných úzkokolejných drahách (a tudíž garanci uchování hodnoty majetkové podstaty) mohla dlužnice nejlépe rozptýlit tím, že by v této věci doložila jakýkoliv reálný výsledek svého čtyřměsíčního snažení. Začneme-li u jednoho z potenciálních zájemců o (sic dílčí) provoz na jedné z tratí, a to společnosti WTT, s.r.o., jež se mezi zájemci objevila nejpozději na začátku března 2023 a jejíž (indikativní) nabídku považuje dlužnice za nejvhodnější v kombinaci s případnými výlukami zbývajících částí tratí, dosud nejsou dle vyjádření společnosti WTT, s.r.o. vzájemná jednání tak daleko, aby vůbec mohlo dojít k avizované prohlídce kolejových vozidel v nejbližších dnech. Společnost WTT, s.r.o. sice již před tím předložila insolvenční správkyni první pracovní návrh smlouvy s dlužnicí, ale z návrhu vyplývá, že společnost WTT s.r.o. neměla od dlužnice k dispozici údaje, o než ji na jednání konaném dne 4. 4. 2023 žádala.

Insolvenční správkyně tak vnímá předložení návrhu smlouvy ze strany WTT s.r.o. spíše jako snahu navázat na poslední jednání s dlužnicí a posunout vzájemné vztahy k reálnému jednání o obsahu smluvních podmínek. Dlužnice poté sice předložila insolvenční správkyni a PVV dne 29. 4. 2023 návrh smluvní dokumentace a pracovní verzi obchodního plánu pro letní sezónu 2023. Tu ale insolvenční správkyně nepovažuje za komplexní, neodpovídá předloženému obchodnímu plánu a je zjevné, že dlužnice nezohlednila nejen veškeré výdaje a příjmy související s provozem obchodního závodu, ale ani veškeré výdaje plynoucí z připravované možné spolupráce se společností WTT s.r.o. V návaznosti na to insolvenční správkyně dlužnici požádala, aby jí předložila úplný plán výdajů souvisejících s provozováním podniku od května 2023, aby mohla posoudit výhodnost transakce pro majetkovou podstatu a ekonomický smysl pokračování v jednáních s WTT s.r.o. Je tedy zřejmé, že k realistickému scénáři případné spolupráce s touto společností se skutková situace v důsledku vedení podniku dlužnicí ani nepřiblížila.

Obdobně ustrnula jednání dlužnice s vůbec prvním zájemcem o obnovení provozu drah, tj. se společností Gepard Express, SE, již oslovila insolvenční správkyně, přičemž tato společnost se vyjádřila dne 1. 3. 2023 tak (a zhodnotila tím vlastně i již mnohokrát zde zmíněné dojmy z přístupu dlužnice mj. k péči o majetkovou podstatu), že ke své lítosti nemůže dále nepodmíněně pokračovat ve spolupráci při přípravách provozu na Jindřichohradeckých úzkokolejkách, a to vzhledem k flagrantní nečinnosti a rekordní neschopnosti správního orgánu JHMD. Nemůže připustit, aby byla pouze zneužita k vytváření dojmu před věřiteli bez skutečného cíle provoz spustit. Potvrdila sice přetrvání zájmu o úzkokolejku, ale ne za předpokladu aktuálního nastavení, kdy má toto posloužit pouze prosazení reorganizace a osobním zájmům předsedy správní rady.

Společnost Gepard Express, SE se také vymezila k chování předsedy správní rady dlužnice vůči vlastním zaměstnancům: míra šikany zaměstnanců a poškozování majetkové podstaty je v jednoznačném konfliktu s etickým kodexem společnosti Gepard Express, SE.

Pochybnosti o odpovědném nakládání s majetkovou podstatou a důvodné obavy o možném poškození věřitelů a ohrožení účelu insolvenčního řízení vyjádřilo (nejednou) též Krajskén státní zastupitelství.

Kategorií samou pro sebe je pak zajišťování pojištění majetkové podstaty, jehož absenci soud zjistil již dne 24. 2. 2023, ale majetek byl skutečně pojištěn až ode dne 2. 4. 2023, nemluvě o tom, že před tím pojištěn vůbec nebyl. Přestože osobou s dispozičním oprávněním byla dlužnice, nebyla tato přes doporučení insolvenční správkyně sto zajistit majetkové podstatě odpovídající pojistku za přiměřenou cenu, když dlužnicí preferovaný návrh Hasičské pojišťovny, a.s. zmiňovaný insolvenční správkyní již dne 2. 3. 2023, nebyl ani přes doporučení zástupců věřitelů, ani insolvenční správkyně projednán a upraven, podmínky pojištění nezohledňovaly požadavek na odstranění absence pojistných částek u vybraných rizik a tedy nefunkční, resp. neexistující pojistnou ochranu, obsahují nedostatečnou výši limitu pro vybraná rizika, absentují vybraná pojistná rizika, obsahují nesourodé pojistné podmínky, když vybraná rizika odkazují na pojistné podmínky z roku 2005, a jiná na podmínky z roku 2014, čímž se stávají nepřehlednými pro případnou likvidaci pojistných událostí, přičemž výše pojistného byla vysoká. Následně to byla insolvenční správkyně kdo z vlastní iniciativy zajistil alternativní nabídky pojištění, z nichž byla vybrána ČSOB Pojišťovna, a.s., v jejíž pojistce jsou sjednány vyšší hranice pojistného plnění, je sjednána spoluúčast dlužnice odpovídající pojistným rizikům, došlo k pojištění pro více druhů rizik a celková výše ročního pojistného byla sjednána o cca 170 000 Kč nižší, než činila nabídka Hasičské vzájemné pojišťovny, a.s., jak ji předložila dlužnice.

Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by se dlužnice řídila doporučeními insolvenční správkyně, mohla být pojistná smlouva uzavřena zhruba o měsíc dřív.

Zároveň ale hrozilo, že jednáním dlužnice bude majetková podstata krom nevhodného pojištění postižena i dalšími zbytečně vynaloženými 170 tis. Kč, pokud by zde nebyla předběžnými opatřeními garantována součinnost s insolvenční správkyní.

Nic podle soudu nedokládá nezájem dlužnice na hodnotě majetkové podstaty víc, než její naprosto liknavý a až okázale ledabylý způsob participace na zajišťování úředních povolení nezbytných pro provoz drah, ať už by jej v budoucnu zajišťoval kdokoliv, přestože za tím účelem byla uzavřena již dne 5. 4. 2023 příkazní smlouva se společností CityRail, a.s., na základě níž by měl příkazník tj. společnost CityRail, a.s., poskytnout poradenské služby při zajištění úředních povolení provozovatele dráhy pro dceřinou společnost dlužnice, kterou je Správa úzkokolejných drah s.r.o. a od dlužnice se tudíž očekávala toliko minimální součinnost zejména při shromažďování podkladů pro podání příslušné žádosti, kdy k tomu mělo dle předpokladů dojít již v týdnu kolem 11. 4. 2023. Jak uvedla insolvenční správkyně, z komunikace se společností CityRail, a.s., která dlužnici opakovaně vyzývala k předložení dokladů nezbytných pro podání žádosti o vydání úředních povolení, vyplývá, že dlužnice minimálně za dobu posledních jedenáct dnů poskytovateli poradenských služeb k jeho výzvě nepředložila žádné doklady a dne 17. 4. 2023 předložila pouze část z požadovaných dokladů. Nic podle soudu nedokládá nezájem dlužnice na hodnotě majetkové podstaty víc, než její naprosto liknavý a až okázale ledabylý způsob participace na zajišťování úředních povolení nezbytných pro provoz drah, ať už by jej v budoucnu zajišťoval kdokoliv, přestože za tím účelem byla uzavřena již dne 5. 4. 2023 příkazní smlouva se společností CityRail, a.s., na základě níž by měl příkazník tj. společnost CityRail, a.s., poskytnout poradenské služby při zajištění úředních povolení provozovatele dráhy pro dceřinou společnost dlužnice, kterou je Správa úzkokolejných drah s.r.o. a od dlužnice se tudíž očekávala toliko minimální součinnost zejména při shromažďování podkladů pro podání příslušné žádosti, kdy k tomu mělo dle předpokladů dojít již v týdnu kolem 11. 4. 2023. Jak uvedla insolvenční správkyně, z komunikace se společností CityRail, a.s., která dlužnici opakovaně vyzývala k předložení dokladů nezbytných pro podání žádosti o vydání úředních povolení, vyplývá, že dlužnice minimálně za dobu posledních jedenáct dnů poskytovateli poradenských služeb k jeho výzvě nepředložila žádné doklady a dne 17. 4. 2023 předložila pouze část z požadovaných dokladů.

K opakované výzvě společnosti CityRail, a.s. se dlužnice vyjádřila tak, že předpokládá jejich předložení do 30. 4. 2023.

Ačkoliv dlužnice údajně směřovala své úvahy na zajištění oprávnění k provozování drah pro svou dceřinou společnost minimálně od ledna 2023 a dne 30. 3. 2023 obdržela i souhlas zástupců věřitelů, nebyla z její strany příprava na podání žádostí o vydání úředních povolení provozovatele dráhy evidentně tak daleko, aby žádost mohla být vůbec podána.

Společnost CityRail, a.s. dokonce vyjádřila pochybnost o úmyslech dlužnice při obstarání této záležitosti. Ani podklady předložené dlužnicí dne 3. 5. 2023 ale nebyly kompletní a žádost Drážnímu úřadu takto podat nelze.

Společnost CityRail, a.s. se dokonce k naposledy předloženým dokladům ze strany dlužnice vyjádřila tak, že nesplňují zákonné náležitosti a je třeba je opravit a dopracovat, přičemž výčet nedostatků zaslala dlužnici v rozsahu zhruba dvou stran textu A4. Dlužnice reagovala tak, že na připomínky společnosti CityRail, a.s. odpoví. Taková odpověď překvapila i společnost CityRail, a.s., která kontrovala, že není třeba odpovídat na její připomínky, nýbrž je nezbytné předložit doklad, který splňuje požadavky stanovené právními předpisy. Je tedy opět zřejmé, že dlužnice nečiní ničeho fakticky produktivního k tomu, aby jinak na úkor věřitelů konzumovanou majetkovou podstatu přinejmenším vlastními aktivními, účinnými a efektivními kroky potenciálně zhodnocovala tím, že učiní bez prodlení vše pro to, aby mohla být příslušná úřední povolení vydána (tj. momentálně by postačovalo doložit společnosti City Rail, a.s. bezvadné poklady, ale i to se ve výše uvedené dvouměsíční retrospektivě marné snahy ukazuje jako zadání, které je aktuálně nad vlastními možnosti samotné dlužnice)

Jak je z výše uvedeného zřejmé, žádnou z činností potenciálně přínosných pro majetkovou podstatu, či alespoň mírnících její nemalé průběžné konzumování dlužnice nedotahuje do zdárného konce. Pouze překvapuje nejen insolvenční správkyni dalšími novými potenciálními zájemci o provozování drah, jako naposledy v případě společnosti SWIETELSKY Rail CZ s.r.o., aniž by se před tím (či alespoň současně) soustředila na finalizaci či řádné posouzení nabídek předchozích zájemců.

Řízení podniku, resp. zbývajících aktivit, tak není komplexní (dosud není znám ani úplný přehled pohledávek za majetkovou podstatou a jim na roveň postavených), lze-li vůbec o řízení podniku hovořit, když i insolvenční správkyně rezignovala na pravidelnou účast na tzv. poradách se zaměstnanci, které dlužnice realizuje prostřednictvím aplikace MS Teams, z důvodu, že tyto schůzky nejsou nástrojem řízení obchodního závodu, když jednání trvají obvykle méně než pět minut, žádné provozní záležitosti projednávány nejsou a dle názoru insolvenční správkyně se jedná spíše o alternativní kontrolu docházky zaměstnanců, kteří se těchto tzv. porad účastní.

Majetková podstata se každým dnem tenčí, čemuž dlužnice nijak nečelí, nové zakázky pro dílnu zajištěny prakticky nemá, ač o tom zatím stále jen hovoří a zejména na jednáních zástupců prezentuje dokonce i předpokládané objemy takových zakázek, a ani jiné tomu odpovídající příjmy do majetkové podstaty nepřicházejí. Zhodnocována v tomto směru není ani sama majetková podstata, což by ještě mohlo samo o sobě být argumentem pro akceptaci jejího finančního vytěžování, pokud by zde byl předpoklad tomu odpovídajícího, potenciálně vyššího výtěžku případného zpeněžení, jak se o tom opakovaně zmiňuje též Prozatímní věřitelský výbor.

Soud si jen vědom toho, že do schůze věřitelů, která by měla o způsobu řešení úpadku dlužnice rozhodovat, zbývá méně než měsíc. Zároveň je ale přesvědčen o tom, že v případě tak závažných zjištění ohledně změn v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, k nimž v důsledku (ne)jednání dlužnice docházelo a kontinuálně nadále dochází udržováním pouze neproduktivního provozu podniku v chodu za jakoukoliv (nikoliv pro majetkovou podstatu a tudíž věřitele nevýznamnou) cenu, není jeho volbou, zda předá řízení firmy insolvenční správkyni, ale je to jeho povinností. Takový postup ostatně odpovídá též závěrům Vrchního soudu v Praze z jeho usnesení, podle nichž ze zásady oficiality, na nichž je právní úprava předběžných opatření obsažená v insolvenčním zákoně vybudována vyplývá i možnost insolvenčního soudu předběžná opatření, k jejichž nařízení není zákonem vyžadováno podání návrhu, (i) z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti) měnit, ovšem důvodem pro takový postup může být jen změna okolností (poměrů), jež činí vydání měnícího rozhodnutí dříve nařízeného předběžného opatření potřebným.

A soud má, jak výše popsáno, v právě projednávané věci nejen za osvědčené, ale dokonce za prokázané takové změny okolností (neekvivalentní odčerpávání prostředků z majetkové podstaty), které vyžadují, aby byla dlužnice v nakládání s majetkovou podstatou omezena v širším než zákonném rozsahu proto, že díky její (ne)činnosti bezprostředně hrozí další změny na majetkové podstatě v neprospěch věřitelů.

I v tomto období, resp. právě v tomto období proto je potřeba udržet hodnotu majetkové podstaty (pokud možno) nezměněnou a zachovat potencialitu budoucího obnovení provozu úzkokolejky v závislosti na avizovaném rozhodnutí věřitelů o způsobu řešení úpadku dlužnice, a to i pro případ event. zpeněžování (zhodnocené) majetkové podstaty.

Jak soud navíc zjistil, je insolvenční správkyně i za této situace odhodlána okamžitě zahájit finanční stabilizaci, obnovit činnost dílny a využít zvýšený zájem o ubytovací kapacity tak, aby celkově minimalizovala zmíněné snižování hodnoty majetkové podstaty. Současně rovněž zkompletuje podklady pro podání žádosti o úřední povolení provozovatele dráhy, aby mohla být žádost společností CityRail, a.s., bezprostředně podána k příslušnému úřadu

Soud je přesvědčen o tom, že již jen nastartování těchto pozitivních změn (tj. otočení trendu ryzí konzumace majetkové podstaty na úkor věřitelů) dává smysl a bude pro majetkovou podstatu, a především pro věřitele jednoznačně přínosné. Dlužnice svůj Vrchním soudem v Praze přidělený (dodatečný) čas – ke škodě svých věřitelů – nevyužila, když výsledkem její činnosti je pouze trvající „projídání“ majetkové podstaty prosté jakékoliv vidiny na její (sic) budoucí zhodnocení, popř. výhodnější zpeněžení (pokud by se kupř. aktivně činily kroky k opětovnému získání všech nezbytných úředních povolení) či alespoň – jak opakovaně požadoval Prozatímní věřitelský výbor – hodnotově (finančně) neutrální využívání.

Soud vědom si své povinnosti realizace vlastní dohlédací činnosti (§ 10 a 11 insolvenčního zákona), respektu k základním zásadám insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona) i preferenci společného zájmu věřitelů [§ 2 písm. j) insolvenčního zákona] nemůže nadále nečinně přihlížet faktickému a setrvalému umenšování hodnoty majetkové podstaty bez jakéhokoliv (třeba i budoucího) přínosu pro věřitele dlužnice.

Insolvenční soud tak shledal existenci okolností, které osvědčují, že v důsledku podstatné změny poměrů vyplývající z přístupu dlužnice k výkonu jí znovu svěřených dispozičních oprávnění a péči o majetkovou podstatu, je zde důvodná obava, že dlužnice nebude respektovat omezení plynoucí z ustanovení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, resp. že omezení vyplývající z rozhodnutí o předběžných opatření je v daném případě nedostatečné, majetková podstata je rapidně bez jakékoliv protihodnoty umenšována, a proto s cílem řádně a prokazatelně zajistit ochranu majetkové podstaty dlužnice a práv věřitelů považuje za žádoucí převést dispoziční oprávnění k veškerému majetku v majetkové podstatě na insolvenční správkyni.

Přijetí odpovídajícího opatření, tedy mj. odebrání dispozičního oprávnění dlužnici, je za aktuální situace podle názoru soudu (v zájmu všech účastníků řízení včetně dlužnice) nezbytné zejména z hlediska ochrany majetkové podstaty.

Poté, co soud dospěl k závěru, že je nutné předběžné opatření na základě nově zjištěných informací nařídit, se následně zabýval i otázkou, zda přijaté omezení dispozičních oprávnění dlužnice nemůže ve skutečnosti znamenat pro dlužnici nepřiměřenou újmu, resp. především zda takový postup nemůže mít negativní vliv na další provozování jejího podniku, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv.

Přijaté řešení soud považuje za přiměřené aktuální procesní i skutkové situaci. Jak známo, dlužnice již neprovozuje převážnou část svého podniku, a ani do nedávna prosperující dílna nevykazuje v posledních dvou měsících přičiněním dlužnice fakticky žádnou činnost, jež by stála (z hlediska finančního přínosu pro majetkovou podstatu) za zmínku. Naopak je zde opačná zkušenost (potvrzená mj. i zaměstnanci dlužnice) z období, kdy dispozice k majetkové podstatě byla v rukou insolvenční správkyně a dílna si přinejmenším na svůj provoz vydělala s vidinou rostoucího zájmu o její služby. K přiměřenosti přijatého opatření nutno dodat, že byť se dlužnice snaží svými podáními a vystupováním jevit dojem, že má zájem o další provozování podniku, resp. jeho reorganizaci a (umožnění) obnovení provozu na úzkokolejných drahách, a že jeho další provozování je skutečně reálně možné, její faktické kroky včetně ignorování požadavků insolvenční správkyně i PVV a rezignace na poskytování reálné a věcné součinnosti s insolvenční správkyní i aktuální neutěšený stav jejího podniku taková tvrzení nezreálňují. Předběžným opatřením tak není nikterak paralyzován chod jinak (byť v úpadku, a tedy s omezeními) alespoň dílčím způsobem ještě provozuschopného závodu, insolvenční správkyně je s jeho (zbytkovým) provozem seznámena, a dochází tudíž pouze k preventivnímu zajištění (a ochránění) majetku dlužnice, který má předpoklad být základem pro vypořádání se s věřiteli dlužnice a který, jak se ukázalo, dosavadním způsobem, tj. bez nezbytné součinnosti a aktivity dlužnice, zajistit nelze.

Ještě jinak řečeno: soudu nezbylo než zatáhnout za záchrannou brzdu. A jen doufá, že tak učinil aspoň za minutu dvanáct.

Co číst dál?

O možné trestněprávní odpovědnosti čtěte více přímo zde.
Insolvenční správkyně upozornila Čajánka na možné trestně právní důsledky destruktivního jednání (více zde). Čajánek odvolán z vedení dceřinné společnosti Správa úzkokolejných drah (více zde). Podle jindřichohradeckého senátora Jaroslava Chalupského byl šéf úzkokolejky snad jediný, komu nezáleželo na budoucnosti úzkokolejky (více zde). Pochybnosti o poctivých úmyslech se objevily už dříve (více zde). Stížnost zaměstnanců na šéfa Čajánka čtěte přímo zde. Více článků a informací o situaci na úzkokolejné dráze najdete v archivu přímo zde.